Jaký Very, zase?!?
„Very“ je slovo, se kterým vám ani internetový vyhledávač nepomůže. Nicméně kdo tipuje z odvětví hudby, tomu přihořívá. „Very“ je třeba název alba Pet Shop Boys, pro mě osobně jejich vůbec nejlepšího (ano, první série future bizarních videoklipů vytvořených počítačem, tehdy přelomová, dnes ji běžná záležitost).
Včera mi česká pošta doručila zásilku dvou DVD, bo draace neodolalo koupi hned dvou koncertů: Bad tour – Yokohama (Majkl), a Moby – Hotel. Přání zažít „live“ se mi bohužel v případě prvně zmiňovaného už nevyplní, protože v dané době jsem si mohla maximálně doma pustit LP: ale že budu mít DVD úlet ze sentimentálního živě podaného cajdáku I just can´t stop loving you, to bych tedy do sebe nikdy neřekla.
Naproti tomu Hotel koncert Mobyho jsem si vymodlila: zhruba po dvou letech přání jsem se dočkala. To dývko je mazec... Pravda, citelně mi tam chybí finální Rebell Yell v podání Darona Murphyho (Mobyho kytarista – fešný to týpek:o) a Great Escape živě by také bodla, ale tak nemůžu mít všechno, že jo.
Bohužel:o)
„Very“ je song alba Hotel. „Very“ je absolutní kýč. Diskofilní bezduchá odrhovačka, která spočívá v táhnutí vokálu několika jednoduchými tóny, z nichž půlka je rytmus a půlka přeskakující elektrika. Primitivní, leč působivé: právě díky vokálu. Nevím, jestli je Laura Dawn autorkou hlasu i na studiové verzi, ale její impozantní projev naživo je fantastický, a u „Very“ to platí dvojnásobně. Moby song obohatil „vlastnoručně“ (bubínky) a výsledek je prostě famózní, dodnes mi stojí chlupy, když si na to pódiové „disko“ vzpomenu.
„Very“ je totiž nahrávka určená pařmenům. Lidem, kteří se umí bláznit, kterým nevadí punc tuctovky... Vždyť jak málo stačí ke štěstí!
Daja Swito
„Very cool“
FenkjuFenkjuFenkju (by Moby)