Datum: 28.12. 2004
Ahojte všichni,
tak vás všechny moc zdravím od nás, z promrzlé Číny. Jsou tu všude hory sněhu a venku bylo včera v noci -21°C, což už je opravdu docela síla, ale má to své kouzlo. Vánoce byly letos bílé a mrazivé. A krásné.
Je toho tolik, co bych vám chtěla napsat, že vůbec nevím, kde a čím začít...
Bydlíme ve městě Urumqi (Urumči), což je jediné velké město v severozápadní Číně, blízko hranic s Mongolskem, zhruba se dvěma miliony obyvatel. Město samotné nic moc, ale má své kouzlo. Žijeme v podstatě na rozhraní arabského a asijského světa, takže jsou tu dvě hlavní etnické skupiny, a to jsou vedle Číňanů ještě Uyghurové, takže většina nápisů je jak v čínštině, tak i v arabštině. Člověk si může vybrat:-)
Doma si nijak nepřipadám jako v Číně, protože buď mluvíme česky anebo anglicky. Je zde skupina asi 15ti anglicky hovořících lidí (učitelé od Michala ze školy), bydlíme všichni v jednom velkém paneláku a ti lidé jsou opravdu fajn. Horší už ale je, když vyjdete ven a potřebujete koupit třeba fazole v plechovce, což se mi nedávno během celých dvou hodin nepodařilo. Většina Číňanů neumí anglicky a já znám z čínštiny pouze „děkuji“, „jak se máš?“ a počítání do deseti. Ale příští týden už začínáme naše hodiny čínštiny, tak snad to půjde.
Obrovským negativem je zde smog a znečištění, na ekologii si obyvatelé Číny opravdu nepotrpí, tudíž většinu dní je tady šedá mlha, slunko jsem doposud neviděla.
Skutečným zážitkem je procházet se jen tak ulicemi. Opravdu byste nevěřili, co všechno se v pouličních stáncích dá koupit: od chlebů, které pečou přímo v peci na ulici, až po žáby stažené z kůže anebo třeba kuřecí pařátky k DVD za 24 Kč. Už jsme si jedno pořídili (Forrest Gump), a když se nám po hodině intenzivní námahy podařilo na filmu nastavit angličtinu, tak jsme zjistili, že to má dokonce i anglické titulky, akorát že z úplně jiného filmu:-) Všechno je tady „made in china“, takže většina věcí je tak na jedno, max. na dvě použití.
Další velikou kapitolou je jídlo, především v restauracích, najíte se zde opravdu dobře a levně. Jen kdyby jídlo nebylo tak strašně mastné, prakticky všechno plave v oleji. Včera jsme byli v restauraci s jednou třídou Michalových studentů a dostali jsme na stůl např. kravské žaludky, kuřecí pařátky, polívku z tofu, celou velikánskou rybu a zelený čaj, který nám dolévali z konvice, jež měla dva metry dlouhou nálevku.
Na Silvestra se chystáme do hor, zhruba 100 km od Urumqi je pětitisícové pohoří. Prý je tam nádherně, jen nejsme s to vyřešit, jestli jet na noc a jestli se těch -30°C v noci ve stanu dá přežít ve zdraví.
Obyvatelé Číny jsou fajn, jsou velice usměvaví, upovídaní, hluční a velice pohostinní.
Jediným problémem je stále fakt, co já tady budu dělat, ale pomaličku už se něco rýsuje. Vypadá to, že dostanu učit angličtinu soukromou skupinu dospělých Číňanů, zítra bych se s nimi měla domluvit na podrobnostech. Přátelé tvrdí, že bych neměla mít problém si tady nějaké uplatnění najít, tak snad to půjde.
Myslím si, že ten rok tady bude opravdu pestrý a zajímavý, prozatím mám ze všeho pozitivní pocity. I Vánoce jsme měli klasické české, se vším všudy, přestože v Číně se Vánoce jako takové neslaví. I přesto jsme sehnali stromeček a dokonce i kapra, napekla jsem cukroví a večer jsme si pouštěli lodičky z ořechů... Úplně jako doma.
Dalším z nepopsatelných zážitků je místní doprava. Jezdí zde jak klasické velké autobusy, tak i minibusy, v těch je to pro cizince docela síla. Běžně se využívají taxíky, jsou levné a nejrychlejší. Jen je problémem prázdného taxíka stopnout, protože vás to po necelé půlhodině v minus osmnácti stupních přestane bavit a raději jdete na autobus.
Tak to by bylo z prvních dojmů zatím všechno. A hned, jakmile budu mít o čem psát, se vám ze zmrzlé Číny ozvu. Chtěla jsem poslat nějaké pohledy, ale zatím jsem na nic podobného nenarazila, Urumqi opravdu není moc turistické město. Ale budu hledat dál:-)
Kami