Mno, jedna z mála věcí, ve které mám kupodivu zcela jasno.
Cestování jako takové je určitě super, ale člověk na to musí být buď pracháč anebo nátura: viz všichni ti nadšenci, kteří pár měsíců dřou nonstop kdesi v Irsku, aby se pak mohli uklidit do Asie anebo do Austrálie. Ovšem sama sebe si už nedokážu představit ani jako au-pair. Jednak jazyky vůbec, ty se mi dokonale vykouřily z hlavy, a pak – čím jsem starší, tím hůře se adaptuji mezi nové (cizí) lidi. Než bych si zvykla, uplynulo by strašně času... A zřejmě bych při takovém stylu života nebyla šťastná, naopak ve stresu a osamocena:o)))
Kam bych chtěla cestovat? Takových míst je několik: předně to je Rusko. Já bych chtěla projet a poznat celé Rusko, konkrétně celý bývalý Sovětský svaz, pěkně stát po státě, protože tahle „komunita“ je obrovský extrém rozložený na polovině planety. Chtěla bych si osahat všechna místa éry impozantního Svazu sovětských socialistických republik, kam až a v jaké podobě se komunismus doplazil, a do jaké míry se lidé stačili z jeho následků otřepat. Kde všude stále narušují krajinu dominanty Lenina a Stalina, rudé hvězdy a srpy s kladivem...
Začít Ukrajinou, především návštěva Černobylu by bodla (můj malý tajný sen), a pak kousek po kousku postupovat směrem na východ. Všechno okusit na vlastní kůži: boháče a žebráky v Moskvě, sotva přeživší obyvatele vesnic ať už v zemljankách anebo v jurtách, zašít se i do hor. Ural, Kazachstán apod. - tedy pastevci a kočovníci, a samozřejmě koňomilci. Imaginární hranice Evropy a Asie – Jekatěrinburg, jedno z míst, po kterém toužím už několik let. Tajga, Bajkalské jezero... rozlehlá Sibiř plynoucí z okna pravého ruského vlaku... A skončit na Kamčatce, ve srubu mezi lovci. Mít na to tak rok, a samozřejmě ne sama. My holky máme obrovskou nevýhodu, že jsme holky. Hůře se nám snáší kočování, jakožto paničkám, a pak - hrozí nám mnohem větší nebezpečí ze strany "barbarských" národů:o))
Tohle by mi k ukojení cestovatelského ega stačilo. I za cenu, že už bych pak nikdy neopustila ČR. Rusko mne jakožto celek fascinuje odmala: tolik národů a kultur v jednom státě. Milovala jsem jejich pohádky a bajky, což bylo zřejmě jediné pozitivno, kterého se v souvislosti s Ruskem komunismus dopustil. Jejich folklór mi přijde zkrátka a jednoduše fascinující a vidět nádherné vyřezávané okenice ve vesnicích naživo, to by byla zatraceně hodně vymazlená emoce. Je to určitý druh paradoxu: kvůli komunismu jsem jako dítě nikdy nebyla u moře, ani barevnou televizi jsme neměli, protože jsme si takový luxus jednoduše nemohli finančně dovolit. Ale právě Rusko samo o sobě je jeden obrovský paradox, který mne láká rozhodně víc než vytůněná dovča u moře.
Další můj malý sen - Amerika anebo Kanada, v sedle koně. Představovala bych si zhruba tři týdny v sedle pravého quarter horse a hnát stádo dobytka z bodu A do bodu B, jako v dobách největší slávy kovbojů. Zažít nekonečné pláně panenské Montany, vrtochy počasí, bolavé pozadí... tohle mé přání není až tak nereálné, ale stojí několik set tisíc, které jaksi nemám... Muselo by se jednat o takových těch „zbytečných“ několik set tisíc. Které už tuplem nemám:o)
Poslední touha - Afrika. Kvůli zvířatům ve stepích. Ale tam bych zřejmě po dvou dnech zdechla, hodně špatně snáším vedra...:o))))
Daja Swito
lehce zasněná... hihihi