Datum: 20.2. 2005
Čína zdraví Evropu!!!
Zase se toho událo tolik, že vás ve zkratce poinformujeme. Doufám, že vás to ještě baví číst, ale on život v Číně opravdu je na knihu.
Začneme počasím. Jak tady všichni vyhrožovali, že se po Čínském Novém Roce oteplí, tak měli pravdu, už je jen něco kolem -18°C:-) A prý jsou tu až do konce dubna teploty pod nulou a léto trvá jenom dva měsíce… No stále je na co se těšit.
Nejdůležitější událostí posledních týdnů byl rozhodně Čínský Nový Rok, nejdůležitější svátek v roce, pro Číňany něco jako pro nás Vánoce. Bylo to docela poznat, týden bylo všude zavřeno, ulice poloprázdné, nikde žádné dopravní zácpy (tedy alespoň tady v Urumqi). Jinak Spring Festival, jak se tyto oslavy nazývají, je nejnáročnějších 14 dní pro všechny čínské letecké společnosti a čínské dráhy, protože polovina Číny cestuje zpátky do svých domovů nebo navštívit příbuzné. Přáli bychom vám vidět nádražní haly narvané k prasknuti a lidi s kufry a spacáky, kteří pár dní “bydlí” na nádraží, aby se po těch třech dnech dostali na řadu a mohli si koupit lístek na vlak. A že třeba cesta z Urumqi do Beijingu trvá 48 hodin, je další věc…
Musíme konstatovat, že u nás v Urumqi se žádné velké oslavy neodehrávaly, protože je tady krutá zima (nejstudenější místo Číny a také oblast, která je na celém světě nejvzdálenější ode všech moří, prostě úplný střed pevniny). Ale na jihu Číny se tancovalo a pilo na ulicích, a všichni se veselili. My jsme strávili Chinese New Year Eve (něco jako náš Štědrý den) v pravé čínské rodině (pozvala nás jedna má kamarádka), se spoustou výborného jídla, které jsme v živote nejedli, s povídáním s pradědečkem o válce, se sledováním novoroční televizní show, byla to opravdu skvělá zkušenost o tom, jak Nový Rok probíhá v každé rodině. Líbí se mi, že jsou to především svátky rodiny, která se sejde kompletně do posledního člena. O půlnoci proběhne šílená oslava s ohňostroji a rachejtlemi, musíme říct, že jsme v životě nezažili něco takového (hlavně ten šílený rachot). Ale jde o tradici, protože hlukem a červenou barvou (všude na ulici jsou vyvěšené červené lampióny) se Číňané snaží zastrašit démona Nin; fakt jsme měli strach vyjít ven, protože z každého okna a z každých 10ti metrů lítaly ohňostroje. Opravdu na to přijít k úrazu. Tohle veselí trvalo tak do 3 hodin do rána. Po půlnoci také všichni pálí papírové peníze za zemřelé, jako vzpomínku.
My strávili týden prázdnin docela poklidně, byli jsme lyžovat a bruslit a na procházce v parku, ale tím, jak je pořád hrozná zima, tak je člověku nejlépe doma. Také jsme uspořádali velkou uvítací párty v našem novém bytě, pěkně s gulášem, knedlíky a asi 16ti lidmi, bylo to fajn.
Neuhodnete, čím je v Číně známá naše malá krásná Česká republika! Škodovky nás až tak nepřekvapily, opravdu zde vidíte občas projíždět naše auta. Ale fakt, že tady všichni znají Krtečka, nás docela šokovalo. Nejpopulárnějším byl před 20ti lety, každé dítě ho znalo a milovalo.
Nezapomenutelným zážitkem pro nás byla rozhodně návštěva místního holiče. Opravdu jsme se tam pobavili. Michal potřeboval ostříhat, takže jsme vlezli k jednomu holiči kousek od našeho domu, no už ten člověk sám o sobě byl zážitek. Ten snad ani nemohl být Číňan, blonďaté vlasy po ramena, výška asi 190 cm (měl docela šok, když uviděl Michala, protože to bylo asi poprvé, kdy spatřil někoho vyššího a hubenějšího než je on, o čemž jsem si vždycky myslela, že je prakticky nemožné:-). Hned jak jsme vešli, vyměnil čínskou hudbu za pravé anglické disko, no něco pro nás, hahaha. Ostříhat Michala mu zabralo hodinu, přestože normálně to trvá 10 minut, a já když viděla tu jeho pečlivost, řekla jsem si, že se mu také svěřím. Po vysvětlení mou skvělou čínštinou, že chci zkrátit konečky o dva centimetry, se pustil do práce a po 2 hodinách jsem byla úspěšně ÚPLNĚ NAKRÁTKO. Myslela jsem, že ho zabiju. Je to hrozné, když mu člověk nemůže ani vynadat (tedy může, ale on mu stejně nerozumí:-). Prostě jsme strávili 3 romantické hodiny u čínského holiče, ale zase si říkám, že to, jak jsme se nasmáli, rozhodně stálo za to.
Za tu krátkou dobu, co jsme tady, jsme už stihli absolvovat dvě čínské svatby (tedy já, Michal na té první nebyl, musel učit). Právě na tu první jsem se strašně těšila, protože jsem čekala krásnou oslavu v tradičních čínských kostýmech a čínské zpěvy a tance. Ale svatba tady je úplně něco jiného než u nás. Prakticky se jedná pouze slavnostní oběd, kde je většinou kolem 100 lidi. Nevěsta je stejně jako u nás v bílém a po obřadu, jež spočívá pouze v obdržení manželského certifikátu (který vypadá jako pas) se pokloní rodičům, a poté se převlékne do jiných šatu, většinou červených. Obě svatby byly nachlup stejné a po oběde (jídlo bylo výborné na obou) se prostě jde domů, žádné tance, veselí, hry, pití, nic takového. Akorát každý musí vypít dvě štamprle (bud červeného vína, které je většinou příšerně sladké, nebo takové lihoviny z rýže), jednu za nevěstu, druhou za ženicha. Prostě čínská svatba opravdu nic moc, radši se vezmeme u nás:-)))
Také se nám hrozně líbí, jak tady prodávají na ulicích nanuky. Jde o jeden velký vozík s přihrádkami, ve kterých jsou naskládané různé druhy nanuků. Vozík si prostě stojí na ulici jen tak, protože v žádném mrazáku není taková zzzima jako venku.
Velice populární jsou zde pražená slunečnicová semínka, která se prodávají na ulici, my už jsme jim taky přišli na chuť. Vždycky jsme se divili, čím to je, že ženy tady v Urumqi mají obroušené přední zuby (především dolní) natolik, že v každém zubu mají prohlubeň, než nám někdo vysvětlil, že je to tím, že zima v Urumqi je tak dlouhá, že člověk sedí doma a louská slunečnicová semínka.
Myslíme, že pro dnešek stačí, příště napíšeme zase víc.
Zdraví a vzpomínají
Kamila a Michal