Radhošť nad Rožnovem
Mno, po dnech plných jídla a žádné tělesné námahy jsem se strachovala, že do toho kopce nevylezu... a jestli vylezu, tak nahoře umřu:o)
Bych nevěřila, co naordinovaný klid provede s tělesnou schránkou, která na to není zvyklá.
Naštěstí se mé ubohé přežrané a rozválené tělíčko ze zimního klidu včas vzpamatovalo, a pak už se mi šlapalo prima. Jak už to bývá, v místech odlehlých a civilizací až tak nedotčených (vyjma laviček, ty mají fakt noblesní, ani já neumím tak pěkně hřebíky krováky zatlouci...:o) platí pravidlo, že Vás všichni budou nahánět. A tak mi volali Pepe, Angelo.X, BlizsiPruzkum...
Mobil zvonil, ale vyjma horského vichru v něm nebylo pranic slyšet. Že by vítr, Máchale?
Sníh.
Ano, sníh. SNÍH !!! SNÍH.... SNÍH.... SNÍH...HURÁÁÁ
*****************************************
fascinující architektura
*************************************
osamocená a houževnatá bříza mne nadchla, nemohla jsem si nepožádat o foto
*************************
Svět je plný momentů, pro které stojí za to žít, a které stojí za to vidět.
***************************
no a to je von, přece, Radegast Radhošťský... muhehe:o)
Daja Swito
tož horalka, děvčica...