Paul van Dyk – Prague Session 2008
Mno… jak opravdu hodně moc se mi tam nechtělo, tak jsem si to opravdu hodně moc užila. S výroky na adresu kvality zvuku O2 aréna vs Tesla aréna (tj. Sazka Arena vs. T-mobile aréna Sparta:o) bych byla opatrnější, protože žádný nadstandard jsem já nezaregistrovala (s výpadky zvuku v začátku Live Band Performance se dalo počítat – kopule je zkrátka zvuková sázka do loterie), ale jinak výborná akce. Šatny nehodlám komentovat: dejme tomu, že jakožto otrlý návštěvník jsem s problémy s přeplněním počítala předem, takže tašku na veškeré šatstvo s sebou. Klimatizace perfektní (tuhle položku jsem ocenila snad vůbec poprvé), i toalety se daly přežít. Stage byla vyřešená dobře (odlehlejší strana mola je ideálním místem pro tanec i nespuštění oka z mistra DJe), žádné šílené fronty na pití, žádné davové tlačenice – dalo se tančit i s pivem v ruce.
Pivo...:o) Poprvé jsem v rámci podobné akce požívala alkohol. Dejme tomu, že do Arény jsme přišli již s určitým procentem promile, a tudíž by bylo hloupé nepokračovat: jenom tedy probíjet se z třetí lajny k toaletám a zpátky, to byla fuška. A tak není divu, že jsem přišla o For an angel: já, zrovna a jenom já, si odskočím v ten nejméně vhodný moment, který existuje. Notabene nešlo o obyčejnou reprodukci, nýbrž o „živé vystoupení“, což je v případě hitů Paul van Dyka naprosto jedinečný projekt.
Paul van Dyk - Exclusive Live Band Performance
Paul van Dyk je nejen především světově uznávaným DJem, ale i úspěšným autorem skladeb, které frčí i mimo svět trance music. Nápad předvést jeho hity na DJ molu v doprovodu živé kapely nemohl dopadnout jinak než dobře, i přes notné kulhání zvuku (ano, kopule arény – no comment); právě na zvuk hodně doplácela vokálová čísla, ale jedinečná a úžasná atmosféra nesouměrnost zvuku anulovala. Trance publikum si neobvyklé provedení show vychutnávalo naplno, jen to tápání v reakcích na zpěváky... Jestli to bylo způsobené faktem, že tranceaři jsou zvyklí především tančit, nikoliv spolupracovat s interprety – těžko říct. Ale za sebe mohu zodpovědně prohlásit, že jde obojí, jen mi chybí pochvala každého dobrého kousku potleskem, protože DJ sety jaksi postrádají mezery:o)
Set Paul van Dyka jakožto celek mně osobně nepřišel excelentní (prostě jsou lepší), já bych se bez progressiv trance obešla (přišlo mi, že PvD tracky střídá tempem rozdílné tracky neuspořádaně, i přes fakt, že přechody měl naprosto luxusní). Ale já jsem si to užila, opravdu naplno. S Nikčou jsme pařily do roztrhání těla, koncovka vystoupení PvD s živou kapelou byla naprosto famózní – to byl zkrátka a jednoduše nářez, na který se nezapomíná. Jinak těch hitů jsem kvůli nutnosti střídat konzumaci piva s návštěvou toalet proč*rala víc, ale For an Angel mě mrzí neskutečně:o( Stihla jsem pouze konec, a ač jsem se řítila k molu, co nejrychleji to šlo (skrz kotel tančících těl), o to nejlepší jsem zkrátka přišla: v kytarách zněl tento track opravdu libově.
Na závěr nelze nezmínit „Vltavu“, ve vystoupení Michaela Buriana. Smetanova Vltava v živém moderním provedení houslisty Michaela Hejče... Very cool.
.
.
draace
Noc je ještě mladá...
Tedy noc byla ještě mladá a pokračovala nonstop dál...:o)