Všichni, kdož čekají další z mých podrobných reportů plných zážitků a emocí a nadšení ze živých vystoupení, ať rovnou přestanou číst. Odmítám totiž plýtvat časem. Klidně to považujte za jakýsi druh protestu proti halovým zvukařům...
Konec května měl být svátkem pro trance fanoušky. V odstupu šesti dnů se plánovalo vystoupení hvězd nejvyššího kalibru, ve dvou halových akcích. Lidi natěšení, protože pořadatelé naslibovali nevídané a neslýchané. A nutno dodati, že v druhém případě se trefili více než excelentně, bohužel v tom nejhorším slova smyslu.
Ale popořadě: sobota 20.5.2006 – TRANSMISSION 2. Hlavní hvězda večera – Armin van Bureen. K Arminově vystoupení nemám vcelku žádné výhrady, naopak mě jeho set překvapil: míchal tempa v dost nezvyklém pořadí, střídal libovky s nářezy, ale ve spojení, které bylo velice chytlavé a líbivé. Krapet přeřvané, ale melodické se vším všudy. Užívala jsem si to naplno, líbilo se mi to – jen kdyby převážnou většinu tracků nepřebíjely basy. V poslední době mám pocit, že kvalita ozvučení rapidně klesá, a to nejen během halových party. Neexistuje místo, kde by se dalo tančit, ale zároveň si normálně povídat: a kvalita hudby je zřejmě prezentována rozlehlostí dunění...
„Arminova“ show jakožto celek byla dobré divadlo. Někomu se podobná forma akce nemusí zamlouvat, trance má být především o trancu, takže stage, rozparaděný DJ a pod podiem neméně rozjetí posluchači. Ale já jsem toho názoru, že jakékoliv vybočení z normálu je pozitivní. Účastníci party mají o čem vyprávět, akce se snáze vryje do paměti. Pořadatelé si v případě TRANSMISSION 2 řádně zvedli laťku: stage sice postavená podélně (bohužel – pro zvuk je podstatně lepší mít podium na šířku haly), ale zato s molem, kde bylo k vidění leccos, od faraónových tanečnic až po transformaci lidského plemene v robota, dokonce v přímém přenosu. Obrazovkami LCD nešetřili, vskutku bylo „na co koukat“ - digitální efekty opravdu cool. Lasery doplňovaly už tak výbornou atmosféru a pořádající agentuře se nedá upřít puntičkářská snaha o co nejzářivější výbušnou show, vypilovanou do posledního detailu. Pravda, před nástupem Armina s menším poklesem kvality hudby, ačkoliv mně se třeba PEKLO líbilo... Jsem pohodovým strávníkem kýčů, pokud jsou podávány ve vhodné příležitosti. A zatraceně dobře naladěna jsem byla po vystoupení Markus Schulze, který vyšvihl naprosto fantastický set. Naše cesta do TMA totiž byla ohrožena abnormální průtrží mračen a vichřicí, která příjezd na akci posunula o hodinu půl. Ale nášup, který mne rozvibroval hned ve vchodu, tedy Markus – NÁÁÁDHERA!!!! Snadno dostal publikum do varu a od té chvíle jsem nelitovala ani minuty... Rozladění z průběhu večera zaviněné počasím Markus anuloval přímo bravurně. Jestli někdo právem sklidil největší ovace, tak právě on.
modrá je dobrá.... ale ve žlutá je líp vidět:o) Mám hezký účes, že jo?
Pár dní po TRANSMISSION 2 zachvátilo TMArénu šílenství č. dvě: Paul van Dyk. Jistě není třeba popisovat, jak se jeden těší, namlsaný na nejvyšší obrátky z předešlé akce, protože agentura hlásá ještě VĚTŠÍ a ještě VYMAKANĚJŠÍ show, na efekty, na lasery, na trance & dance. A s nekorunovaným králem Paul van Dykem, na jehož tvářičku jsem se nedočkavostí klepala jako příslovečné malé dítě, které ani dospat nemohlo... a taky tak podle toho vypadalo...:o)
Kromě trance music, tedy dohromady našlapaných skoro 20ti hodin nonstop (relativně nonstop... doslova a do písmene:o) hudby, spojoval obě akce jistý fakt: zvuk, a to prosím příšerný zvuk. V případě TRANSMISSION 2 sice velice nekvalitní, přebasovaný a s nemálem výpadků (Marco V. po zvukovém kolapsu nedohrál slušně rozjetý set a odešel), a v případě „Michael Burian and friends“ (tak zněl oficiální název akce s Paul van Dykem) se zvuková stránka nedá označit vhodnějším termínem, než je absolutní FIASKO. Opustila jsem TMA naprosto nepříčetná vztekem a vytočená na nejvyšší míru. Vyřvávala jsem své "dojmy" nahlas, když už mne „konečně“ bylo slyšet, a to i v tramvaji, kde seděl týpek, který to vyjádřil naprosto výstižně:"Taky se vám "líbilo" to van Dykovo techno???"
Protože ono to tak fakt znělo. A já doteď nejsem schopna pochopit, jak z takové "show" může být 99% národa absolutně nadšená, jak hlásá většina příspěvků z diskuzních fór a veškeré reporty, jež se mi dostaly pod oči. Až si kladu hloubavou otázku, jestli jsem vůbec byla na té samé párty...
Pakliže zvukaři utopí 90% melodie v basech tak, že vyjma tvrdého rytmu je slyšet pouze dunění plus vzdálený ženský vokál, tak za to nehodlám dávat čtyři stovky, to si jednotlivé tracky raději pustím doma! Pravda, vyprdelili jsme se poměrně pozdě, takže z Buriana jsme stihli posledních 15 minut a musím konstatovat, že to mělo vůni, co se týče melodie; finále odehrané na jedničku, dokonce i s lasery, kterými se tak nějak pořád divně šetřilo. Nástup Paul van Dyka připomínal špatný film: zdlouhavá pauza, kdy technici řešili zvuk (úplně zbytečně, protože kdyby pustili mlácení kladivy o sebe, lidi by nic nepoznali). Samotný set od PvD je pošušňání, které jsem okamžitě zařadila mezi své libůstky; jenomže až týden po živém vystoupení, tedy v době, kdy se dal stáhnout z netu v podobě, která je – konečně- POSLOUCHATELNÁ. Ono totiž kdyby byl v TMA opravdu POŘADNÝ ZVUK... Já si trance rozhodně nepředstavuji jako sérii rozličných úderů, která mi má vymlátit mozek z hlavy, kór od krále zvuků a melodií PvD. Ani finální For an angel mě nedostal do stavu blaženosti, protože z něho vyjma DUC HRC DUC nic moc nezbylo:o(((( A to jsem se dostala až do úplně první řady před Paula... tak jsem se na něho aspoň mohla zbožně dívat, když se mému srdečnímu oběhu dařilo fungovat i přes zdravotně nebezpečné otřesy zvukařů.
Dost možná jsem se až moc těšila. Armin před týdnem byl jakožto akce prima; zvuk sice také nic moc, ale aspoň to znělo jako trance. I Burákův PvD mohl být dobrá show, leč bohužel. Zklamání je pro mne hodně slabý výraz.
Jsem ještě teď strašně naštvaná, když všude čtu, jak se akce podařila, prý nepopsatelné nadšení... No aspoň vím, že "většina" fanoušků opravdu nemá ani soudnost, ani uši.
Tolik moje bezprostřední dojmy:o(
Daja Swito
rozhořčená až na střechu, tentokrát
PS: prý tam létaly ODS balónky... Vzkazuje .Afrodita..:o))) Pravdou je, že balónků jsem odpinkala kvantum, ale stíhat číst, jak se který jmenuje, to už fakt bylo nad mé síly...