Velká Pardubická 2008: rozpačitě krutá, avšak rekordní
Hon na duo šimlů
Kvůli přípravám na našeho Huberta jsem si předpardubickou atmosféru téměř vůbec neužila:o( Samozřejmě jsem pilně hltala veškeré novinky a sledovala zpravodajství, ale bez tradičního šimrání v žaludku a těšení se. Víc než na Velkou jsem se nemohla dočkat, až bude po Hubertu, a předpardubické emoce mě míjely velkým obloukem. Nebylo reálné vypnout v mozku Huberta a přeladit se na Velkou, nastartovalo mě teprve až Scyrisovo vítězství.
Podvědomě jsem tušila, že Velká Pardubická letos bude „divná“: prostě je divný rok. Před lety jsem podobnou situaci odhadla u Registany (horká favoritka tehdy opravdu upadla a nedokončila), takže tipovačka vítěze byla složitá. Jakožto fanynka Sixteen jsem samozřejmě loajálně vsadila na ni, ale ve skrytu duše jsem nejvyšší metu přála Váňovi staršímu /ne Juventusovi, ale jemu/, a za černého koně dostihu jsem považovala Numera Due, kdysi boxového kolegu Valencia. Takže zvědavost, kdo vyhraje, bez výrazněji upjatých emocí, vždyť svoje jsem si řádně vybrala vloni; s přáním, ať vyhraje ten nejlepší, k čemuž bohužel nakonec nedošlo.
Tragédie albertovských barev
Diskvalifikace vítěze nejprestižnějšího dostihu roku je ideálním materiálem pro titulní strany médií. Bohužel realita je mnohem absurdnější a krutější: jeden a ten samý tým, který do vyvrcholení sezóny pošle dva výborné koně, o jednoho přijde úplně (zlomená noha) a druhému je suverénní vítězství odebráno. Když pominu finanční stránku (startovné a příprava koně se pohybuje řádově ve statisících ročně), zbude nepopsatelná rutinní dřina a lítost nad ztrátou jednoho ze šampiónů. Scénář letošní Velké by hollywoodský filmař nevymyslel:o(
Klíčovým bodem letošní Velké se stala točna, tedy kolík, kolem kterého je nutné v rámci kurzu projet. Jezdec vedoucího Amant Grise tak neučinil a spolu s ním další dva koně, zatímco zbytek pole „vytočil“, někteří na poslední chvíli. Přetahovací manévr a vyvezení na nesprávnou stranu točny stálo bohužel Klipa život a chyba Amantova jezdce vítězství v dostihu. Na zjištění, že je Klipův osud zpečetěn, stačilo oněch několik vteřin v live přenosu (naštěstí si TV odpustila detailní záběr, za což nejen já děkuji), a od toho momentu byla veškerá koncentrace v háji. Tušila jsem, že „točna“ Amantovi neprojde (viz Risk of Thunder ve VP 98), a ač jsem palce poctivě mačkala dál, veškeré pozitivní emoce byly fuč. Rychlost tempa naznačovala časový rekord: Sixteen pokořila hranici pod devět minut a nezbývá než spekulovat, kolik by činil čas Amant Grise, kdyby dodržel kurz. Ve finiši jsem Sixteen tlačila i hlasově, protože můj tip zněl Sixteen-Amant-Juventus, ale absurdita smůly albertovských barev mi nedokázala se z přiklepnutého triumfu mé favoritce radovat. Prostě to nešlo, přestože diskvalifikace vítězného Amanta byla spravedlivá.
Klip :o(
Klipův životní příběh působí jako kýčovitý film s dojemným koncem. Kůň magor, v dostizích i v práci kvůli neovladatelnosti nepoužitelný. Military byla jediná cesta, jak se vyhnout jatkům, a právě v této nejtěžší jezdecké disciplíně Klip zazářil i na mezinárodní úrovni. Vídávala jsem ho každoročně, s návštěvami Železníka probíhaly exkurze i do Rudné, a líbil se mi. Pokaždé jsem tokala, nádherný kůň. Po svém největším úspěchu v military byl na prodej, ale s ohledem na svou povahu za neadekvátní cenu, a nezájem kupujících jej po šesti letech poslal zpátky do dostihů, tentokrát do překážek. Buď a nebo, poslední šance. Nepopírám, že mi přeměna military koně na steeplera přišla totálně ujetá: jiné tempo, jiný styl skákání, jiná příprava, notabene u vypatlaného koně. A jak už to bývá, spadla mi čelist, a nejen mně, protože Klip zazářil i ve steeplech. Přišel, viděl, a když rozstřílel soupeře v kvalifikačce a ve své první Velké přišel pátý, posadil nás všechny nevěřící reptaly na prdel. Neskutečná výkonnost a bojovnost.
Klipovi se díky jeho pestrému životu podařilo k Velké Pardubické a steeplům všeobecně přibít i military obecenstvo. Fandila mu dvě odvětví jezdeckému sportu, jakožto srdečnímu zvířeti, ojedinělý případ v military-dostihových kuloárech, což je situace, která se s největší pravděpodobností nikdy opakovat nebude. Zda-li měl na vítězství v letošní Velké Pardubické, to se již bohužel nedozvíme; zcela jistě však kandidoval na neuvěřitelný příběh bojovníka, který kvůli své problematické povaze pendloval (nadneseně vyjádřeno) mezi variantami „buď a nebo“, aby právě v pořadí již druhá slibně rozjetá varianta „buď“ jeho život ukončila. Čest jeho památce. Jeho životní příběh zcela jistě z pamětí nevyhasne a spolu s Amant Grisem se nepochybně se stanou součástí nezapomenutelných osudů nevítězů Velké Pardubické.
draace
Samozřejmě blahopřeji vítězům.
Výsledný čas je neuvěřitelný, klobouk dolů.
Foto: Jiří Jícha