.
Rok 2009 je bezpochyby rokem, který jakoby uzavíral životní etapy a našlapoval do nové doby, což pozoruji nejen na sobě, ale i u ostatních. Výjimečná byla i letošní Velká Pardubická: na start se postavil rekordní počet koní (dokonce jeden čekal „pod čarou) a horkým kandidátem na vítězství byla Sixteen. Pozice desetinové favoritky se mi nelíbila, neb mi šestý smysl opatrně našeptával, že přílišně optimistické prognózy klisně spíše ublíží, protože stát se může cokoliv...
A také že ano. Ještě než se dostanu k pointě, bych ráda vyslovila pochvalu týmu ČT, který přenos z Pardubic přenášel. Nové náhledy na skoky, kamery na jedoucím autě, zpravodajství opravdu k věci, vylepšená grafika (fota jezdců)... Moc se mi líbila kamera zabírající slavnostní defilé z dráhy, nikoliv z věže, protože tento zdánlivě banální rozdíl zachycoval autentickou atmosféru z Pardubic: halasící tribuny v pozadí, detailní záběry na jednotlivé aktéry, vše doslova „v pohybu“. Paráda! Tohle mělo šťávu.
Infarktový doběh pro mě začal již po Havláku, kdy se koně na špici nepřetržitě střídali a já to nestíhala požírat, držet palce a fandit. Nejhorší byl poslední steeple-skok, kdy kamera poctivě čekala, než přeskáčí téměř všichni adepti, což při tak početném poli bylo NEKONEČNÉ, protože tím pádem jsme byli odkázáni na komentátora, který již zesiloval Tiumenův atack, zatímco my stále zírali na poslední skok. Další záběr zepředu pro změnu neukázal, o kolik délek Tiumen vede, ani kde je Sixteen... A výsledné hlášení „Tiumen s Josefem Váňou vyhraje Velkou Pardubickou!“ jsem nemohla vstřebat už vůbec:o) A to jsou právě ty momenty, které dostihový fanoušek zažije párkrát za život: šok, úžas a nepochopení, co se to vlastně přihodilo. Notabene když můj srdeční favorit, usilující o třetí vítězství v řadě, doběhne až druhý: ale zlobte se na Váňu, po těch letech:o)
A tak jedno oko brečelo dopálením, druhé radostí. Řev tribun a euforie sálající z TV přenosu převálcovala smutek z nevítězství, a ryk davu hlasitostí zdecimoval veškeré předešlé ročníky (troufám si tvrdit, že i jubilejní čtvrtou Velkou Železníkovu). Pocity extrémně rozporuplné, ale nešlo tomu nepodlehnout. Dědka starého už házeli do starého železa a na netu visely ankety „Měl by Váňa startovat ve VP ANO-NE?“
Já zarputile odklikla ANO, z mnoha důvodů. Zaprvé mé dětství ověšené plakáty s mými hrdiny (am.Váňa – Železník). Zadruhé Váňova pochvala mého odježdění Polebose, která zásadně překopala mé mínění „na ježdění já nikdy nemám“ v „tak třeba na to fakt mám (chci vlastního koně)“. Zatřetí fakt, že Váňa je jeden z mála lidí, který je ochoten po půlnoci řešit koliku u kamarádčina no-name poníka, a začtvrté příběh anglického jezdce Saunderse, který se na start VP postavil ve věku 61 let... Je toho mnoho.
Správně bych měla psát PAN Váňa. Pan Váňa vstal z popela a všem posměváčkům dokonalým způsobem zavřel hubu. Velká Pardubická znovu psala historii, opět se neuvěřitelné stalo skutkem a mě nezbývá, než tuhle senzační událost se slzami v očích vstřebat. Kdy se mi opět poštěstí večer skrz skype přijímat ovace a nadšení od lidí, kteří tu naši nádhernou Velkou až tak neprožívají?
draace
GRATULACE fenomenálnímu magorovi.
Nemám slov, tohle je nad mé síly:o)
A zpětně mě mrzí nesledování TV, protože ten trailer je noblesní.
Záběry na Klipa sice nikdy nepřebolí, ale k dostihu to patří; akorát uvedená výše výhry mi přijde zkreslující. Laik nepochopí, že k získání 2 miliónů Kč za vítězství je třeba investovat nejen startovné až 50 tisíc, ale i letité náklady pohybující se v rozmezí až půl miliónu ročně, než kůň bude adekvátně připraven.
.