Josef Váňa coby trenér letos slízl obě smetany: vyhrál Derby i Velkou Pardubickou!
A Velkou Pardubickou i v roli jezdce, kdy popáté posunul rekord v počtu vítězství, a zkrátil mezeru pokořující rekord nejstaršího vítěze Velké Pardubické v dosavadní historii. Vše před aplaudujícími tribunami v Pardubicích či televizními obrazovkami v domácnostech.
Koneckonců SMS od Móni situaci vykreslila jasně:“Já se poseru.“
Josefa Váni budou v následujících dne plná média, takže já si dovolím odbočit a věnovat zbytek svého komentáře poraženým, protože už se mi opravdu dlouho nestalo, abych neměla sil k úpěnlivému tlačení koně do cíle skrz slzy. Protože při finiši se má skandovat, hulákat z plných plic, sdílet vyhrocený adrenalin a vydávat energii, stejně jako ti, které podporujete.
Ale prostě nebylo z čeho, protože byť jsem před dostihem prohlašovala, že nemám jasno v tom, komu fandit (Tiumen vs Sixteen), stejně jsem v lotu hlídala především ji. Sledovala jsem, jak si vede, nekomentovala jsem fakt, že celý dostih poctivě odvodila, prostě jsem pouze a jen věřila, že to dopadne dobře. Že se jí nic nestane, že třeba i snad vyhraje, přestože mezi favority nepatřila. A netřeba dodávat, jaké infarktové stavy mi přivodil finiš, protože v hloubi duše jsem byla předem smířená i s variantou, že ji soupeři doběhnou a ona se propadne do pole poražených.
Nepropadla. Bojovali s Josefem Bartošem v čele, bojovali nesmírně statečně, byla to strhující podívaná, a když imaginární cílovou páskou prolétl o zpropadenou půlku délky Tiumen, nezbylo než utřít slzy a uznat, že na zázraky se ve sportu nehraje. Dopadlo to přesně tak, jak jsem si přála: nikdo se nezranil a zvítězil ten nejlepší.
Ale pro mě je královnou letošního ročníku Sixteen. Zvednutá z popela, kuloárem odepsaná. Malá, bílá, s obrovským srdcem. Vím, že kdyby zaváhala, sesypala by se na její účast vlna kritiky, protože ona už nemá co dokazovat, což dnes majestátně potvrdila. Na jednu stranu chápu majitele, protože takovouhle klisnu už pravděpodobně nikdy mít nebude, ale odcházet se má na vrcholu a pokoušet štěstí donekonečna není košer jak k fanouškům, tak i k samotné hvězdě.
Týmu Josefa Váni děkuji za nádherný zážitek, Markovi Svačinovi za profesionální a tradičně strhující komentář a doufám, že příští rok budu fandit Tiumenovi, protože v poli už nic malého, bílého a srdnatého utíkat nebude. A už bych kurvadrát mohla přestat bulet:-)
draace
A nikomu se nic nestalo!:-)
A nejvíc byl stejně startér a jeho „Já tady nemusím bejt!“ Přesně jako naše Monička:D