kapitola šestá
o srdečních záležitostech I.
Hned v úvodu se pozastavím nad samotným výrazem „srdeční záležitost“. Spojení těchto dvou slov mi totiž přijde svým způsobem divné. Slovo „srdeční“ je bez debat, vše co má člověk rád, si bere k srdci, ale má-li se jednat o cosi skutečně „srdečního“, proč k tomu používat takové strohé nevlídné a studené slovo, jakým je „záležitost?“ Nicméně tento výraz tolikrát zazněl v dostihovém sportu, že mi pravděpodobně nezbude nic jiného, než jej papouškovat.
Snad každý příznivec dostihového sportu přilne k nějakému konkrétnímu koni. Úlohu „miláčka davů“ svého času bravurně zvládal třeba Ray of Light, který svou bojovností zvedal diváky ze sedaček. Znal a zná ho téměř každý, kdo nějakým způsobem dostihům holduje, přestože později na scénu vtrhli koně mnohem lepší.
Za vůbec nejkrásnější gesto považuji, když diváci po doběhnutém dostihu zatleskají, nezávisle na tom, zda-li jejich kůň zklamal či nikoliv. Sláva vítězům, čest poraženým: zasloužený aplaus patří všem.
Tyto řádky bych ráda věnovala dostihovým koním, kteří mi jakýmkoliv způsobem přirostli k srdci. Dostihy mne fascinovaly už jako mrňavého spratka, těch jmen je strašně moc, takže připomenu pouze ta, ke kterým se ve vzpomínkách vracím a která často omílám.
…i draace má své drahoušky... vopravdu:o)
Nevím, jak výstižně popsat vztah ke koni, kterého znám jen ze závodiště nebo z televizních záznamů. (Nepochybuji, že zcela určitě působím dojmem, že jiné než ty od Váňů neuznávám, což je hluboký omyl, muhehe.) Většinou nemám páru, jaký je daný kůň v soukromí, jak se chová pod sedlem, jestli by se nechal ode mne pomazlit jako Belovodsk anebo se mi pokusil uhryznout kus ruky jako Hyphen... No jistě, Hyphen, tím můžu klidně začít:
Hyphen Jak jinak než čistě protekčně, muhehe...
Hyphen mi padl do oka při svém triumfu nad Ray of Lightem. Ač jsem v odvetě vsadila na jeho již zmíněného konkurenta (který tehdy započal svou vítěznou sérii až do osudového St.Leger), stejně jsem na něho trpěla. Přišel mi takový suchý, tvrdý, nevýrazný, neemoční... Ale já pro něho měla slabost. Hrozně ráda jsem mu fandívala, protože řvát na plné kule jeho jméno, to si o to samo říká. No posuďte sami: HÁÁÁJFEÉÉÉÉÉÉN....
Jeho výsledky v sezóně r. 2001 patřily k záležitostem, které mne hřály na dušičce. Ale s Hyphenem mě spojuje ještě jedna souvislost: když jsem na něho vsadila živě (nikoliv virtuálně anebo imaginárně), nikdy do mého výsledku nepřišel. Proto ve Varech moc často nevyhrával:o) Vybírala jsem si nejlepší místo na dívání a čestně prohlašuji, že ten zbytečný řev v cíli byl vždycky můj.