o srdečních záležitostech III.
Amur, Vederemo, Sabor a Seraphina
Čtveřice vůbec prvních dostihových koní, se kterými jsem přišla do osobního kontaktu. Přirozeně jsme na nich nejezdili, ale byli to skuteční dostihoví koně!!!:o))))
Jako spratek jsem holt hodně věcí vnímala „jinak“, hahaha... Prvního jsem si oblíbila Vederema, pro jeho jméno. Dlouho mi totiž trvalo, než jsem si ho vůbec zapamatovala. Hřebce později vykastrovali a stala se z něho filmová hvězda (Palisandr ve snímku „Outsider“). Do role herce se nechal naverbovat i Vlastík Fantura (film Dynamit), kterého jsme jako mrňavé holky samozřejmě šíleně milovaly:o))))
Zmínění koně rozhodně mezi elitu nepatřili, ale Amur ve své třídě vítězil, takže jsem z karlovarských dostihů odjížděla naplněna pýchou. Sabor s Vederemem prorazili později, nešálí-li mne má paměť, tak Sabora dostal do rukou Václav Chaloupka a spolu se párkrát v novinách blýskli. Kde a jak skončil Amur, netuším, ale Vederemo se Seraphinou startovali za statek Stráž nad Ohří ve Velké Pardubické, ale ani jeden nedokončil. Vederemo byl právě tím koněm, který zlámal obratel Váňovi, a Seraphina si pamatuji spíše matně, vím akorát, že ji museli kovat v kleci. Již stařičká a sešlá nemocí byla prodána do soukromých rukou a následně připuštěna s nevhodně temperamentním hřebcem: ano, takhle plánovaně vznikla má nynější hajtra.
Seraphina s Vlastíkem Fanturou
Stejně jako v případě Bobánka by mne jakožto zahnojeného parchanta nikdy nenapadlo, že ze dvou kobyl mého dětství stojících v jedné maštali budu mít o pár desítek let později potomky. Obě totiž povahově byly extrémně piclé (Bajka byla A1/2), obě byly oddělané sportem (Bajka vyhrála mistrák v military) a obě odešly na onen svět kvůli vnitřnímu podlomenému zdraví.
Barbaresco
Mónin „Béruš“. Jeden z koní, který měl štěstí v neštěstí. Notně podceňovaný líbivý hnědák (avšak se špalkovým kopytem) byl z pastvy převezen do tréninku a nikdo si s jeho labilní povahou nevěděl rady. Byl na zabití, nikdo na něho už neměl nervy ani chuť, a byla to právě Móňa, která se ho ujala a krůček po krůčku z něho vychovávala dostihového koně. Pravděpodobně mu zachránila život. Trvalo to dlouho, než se zvíře naučilo své panické stavy ovládat, ale žádné naděje do něho beztak nevkládali, což však byl hluboký omyl. Nejlepší sezónu měl Barbaresco také v r. 2001, kdy pod novým trenérem o nos vyhrál prestižní Cenu Labe, a rok na to dokončil i Velkou Pardubickou. No dojatí u televize jsme byli všichni, nejen Móňa:o)
Belovodsk
Na Beďara nedám dopustit od jeho excelentního výkonu během 110. ročníku Velké Pardubické. O rok dříve jsem jeho umístění považovala za šťastnou souhru náhod, a když po roce opět najížděl na Taxis, přísahala bych, že se rozseká na cucky. Doslova letěl, a skok, který následoval, mi vyrazil dech... Pokusím se vyžebrat fotku, protože ta stojí za vidění (prozatímně k vidění ZDE - Beďar je ten první)
Přeskočil by Taxis určitě i se mnou, akorát že já bych mezitím umřela strachy. Úžasný skokan. Obdivuji žokeje Havlíčka, že ho ve svých letech urajtoval, strašně jsem jim přála vyhrát, ale osud jim triumf ve Velké Pardubické nedopřál, přestože to byli právě oni dva, kdo si by si jej zasloužili právem. Beďar po smolném pádu na předposlední překážce VP rok neběhal. Na dráhu se sice později vrátil a Velkou Pardubickou ještě jednou dokončil na dotovaném místě, ale již bez Jana Havlíčka a bez oné výbušné formy z dob, kdy patřil k absolutní špičce.
Cowley
Cowley dříve závodil v barvách Karlštejna, a ač se mi exteriérově hrozně líbil, nikdy mi nic nevyběhl. Pokaždé vedle jak ta jedle, přitom v paddocku vypadal taaak dobře... Moc se mi líbil. Žádné vyzáblé vyžle s vykasaným břichem na nožičkách spejličkách. Pod vedením nového trenéra nečekaně zvítězil v televizním přenosu, čímž mne po všech těch vyhozených penězích nebývale konsternoval... hahaha...:o)