o srdečních záležitostech IV.
Garnizon
Jejda, to byl drahoušek... Sice Rus, za to ale snadno identifikovatelný, široká lysina, čtyři ponožky. V jeho nejlepších letech jsem mu bohužel vítězství ve Velké přát nemohla, protože post absolutní jedničky si držel Železník, a právě týž rok, kdy se během Velké v dostihu ztratil Vederemo, skončil sympaťák Garnizon kariéru. Na fotografiích jeho překonávání velkého vodního příkopu nepůsobí tragicky, ale skutečnost vypadala pro Garnizona beznadějně. Nebylo možné ho s takovým poraněním vézt zpátky do Ruska, a nakonec ho zachránil jistý český pán, u kterého se hřebec dal do kupy. S ohledem na jeho původ, proč ne? Všichni svého času jistě četli knihu „Sláva pro dva“ a netřeba sdělovat, jaký význam má pro Rusko jméno Anilin.
Kimberly a Bakero
Parťáci v přípravě paní trenérky Krejčové, zástupci oné spousty jmen koní, jež se nikdy na palcových titulcích neobjeví. Často navštěvovali karlovarské dostihy. Kimberly mi padla do oka kvůli chybě jezdkyně v dostihu, který nás skutečně zaujal. Zásluhou klisny, která si tehdy s karambolem dokonale poradila, v něm totiž suverénně zvítězili. Bakera se mi nějakým záhadným způsobem dařilo „zasadit“ do pořadí, úspěšnost v sázkách 90%. I čtyřkové dostihy nabízejí špičkovou podívanou:o)
Nikodemus
Jeden z mála neryzáků, kterým jsem fandila z tribuny. Impozantní černý hnědák, tuším že v přípravě paní Pejškové. V roce 1999 vylétl raketově z trojkových dostihů k jedničkovým a dobýval dráhy skutečně velkolepě. Jediný kůň, který mi vždy přišel, když jsem investovala do sázky, na karlovarském oválu skutečně kraloval a u jeho porážky Nazirem ve Velké Chuchli jsem naštěstí chyběla. Citelně mi jeho přítomnost o rok později chyběla, neměla jsem v rukávu své stoprocentní eso.
Sesi
Další holka..:o) Neskutečně hodňoučké a poctivé zvíře, i pod sedlem. Jediný kůň bez martingalu, akorát s nákrčákem pro děti:o) Povahově zvláštní druh sportovce, když se dobře vyspala, skvěle zaběhla. Jednou mi o nos pokořila St.Rogera, v kvalifikačce, to jsem docela prskala, ale na sklonku své kariéry vyběhla výborné třetí místo ve Velké Pardubické, za již zmíněnou dvojicí Chalco – Peruán. Nyní je v chovu a její první dcera, kterou pojmenovali internetoví fanoušci Seven rings (že by další odraz Pána Prstenů?:o))), už také běhá, na rovinách zatím nepříliš úspěšně.
Sixteen
Bílá francouzská slečna, moc hezká. Vůbec se mezi špidlaté a nohaté dvouletky nehodila, když ji přivezli, protože byla souměrná, kompaktní a navíc se solidním původem (polosestra fantastického Ray of Lighta). V rovinách bodovala vcelku slušně, ale skvělé výkony začala podávat až na překážkách. Byla to právě ona, kdo vloni o pouhých pár centimetrů porazil dlouho vedoucího Bargiela. (Ano, ten Bargiel, který krátce po dostihu podlehnul srdečnímu kolapsu a dostihy se bohužel dostaly na titulní strany nejen sportovního, ale i bulvárního tisku.) Sixteen však považuji za „svého“ koně ze zcela jiných důvodů: je totiž opravdu moje:o))) Vydražila jsem ji za virtuální nekřesťanské peníze na virtuální dražbě dostihového serveru, který nabízí možnost tipovat vítěze v reálných dostizích. A nejen to: lze i „kupovat“ reálné dostihové koně za v sázkách vydělané peníze a jejich skutečné vyhrané dotace jsou virtuálně převedeny i na virtuální konto virtuálního majitele. A vrazit všechny prachy do jednoho koně asi nebylo to pravé ořechové... muhehehe:o)
Thagus, St. Roger, Chalco, Volt
Čtyřka mých srdečních z doby, kdy jsem soboty trávila v dostihové centrále. Všichni čtyři jsou pro mne nesmírně citoví, ale i tak je vezmu hopem. Vraník Thagus mi byl nejbližší, dodnes vzpomínám na chvíle radosti, když ho zase přivezli... a pak na čas zase odvezli... Nesmírně mi imponoval, dlouho předlouho jsem žebrala o ježdění. Nakonec mi bylo vyhověno a on mne samozřejmě po dvou třech svíčkách vysypal, a od té doby jsem na něm neseděla. St.Roger byl kůň, který se zapsal do úplně každého, kdo s ním přišel do bližšího kontaktu, milovaly ho nejen děti, ale i dospělí. Věčná škoda, že se v r. 2000 nepostavil na start Velké Pardubické, protože měl formu na to v ní excelentně zabodovat. Samozřejmě jsem se ptala, jestli ho budou prodávat, po skončení kariéry, a že prý brzo ano, jestli ho chci... No chtěla jsem, a jak, ale musela jsem do fronty. A jelikož byl zájem obrovský, nedostalo se na mne a pranic se tomu nedivím:o) Propletený osud s Chalcem už jsem popsala v některých z předchozích kapitol, takže zbývá Volt. Volt patřil Holoubkovi, karlovarskému magnátovi, a ten se dostiháků bohužel zbavil, takže jsem přišla o osobního koně na ježdění. Na dostihové dráze si počínal slušně a největším požitkem pro mne se stalo jeho vítězství v rámcovém dostihu při Velké Pardubické, kdy finišoval s rajťákem, který neměl třmeny. Kaskadérský kousek Pavla Kašného:o)
Foto: archiv draace, Jana Němečková