Taxisův příkop
Tento příspěvek bych ráda věnovala všem těm, kterým sice není pojem „TAXIS“ až tak cizí, ale kteří ho vnímají pouze a jen jako pojem. Berte to jako listování v encyklopedii, kdy pod písmenem „T“ naleznete právě Taxis a následné vysvětlení, o co doopravdy jde:o)
Takže Taxis, neboli Taxisův příkop. Nejtěžší překážka nejtěžšího cross-country steeplechase dostihu v Evropě, kterým je Velká Pardubická. Pro lepší znázornění přikládám fotku mé maličkosti, nacházející se právě v nitru Taxisova příkopu. Za mnou je živý plot, který jezdci na koních překonávají: pakliže koně odskočí dobře, přeskočili by bez problému i mne.
Pokud preferujete čísla, tak vězte, že onen živý plot je metr a půl vysoký, skoro 2 metry široký, a příkop, v němž stojím a radostně mávám, je necelý metr hluboký a zhruba 5 m široký. Sečteno a podtrženo, kůň musí vyvinout skok, kterým se vznese nad metr a půl vysoko, a poté letí 8 metrů daleko. Zní to krutě, ale pokud koním do cesty nevběhnou samozvaní ochránci zvířat, natrénované zvíře i takovouhle monstrózní překážku přeskočí.
Tohle je ale novodobá podoba Taxisu. Před nátlakem „ochránců zvířat“, kteří vyrukovali se svými požadavky po revoluci, byl příkop za živým plotem hluboký metry dva, takže kdybych se v něm nechávala fotit, byly by s největší pravděpodobností vidět pouze mé dlaně.
Čím je vlastně Taxisův příkop profláklý, proč se o něm tolik mluví? Jeho výjimečnost spočívá v několika skutečnostech. Taxis se totiž netrénuje, koně přes něj skáčí pouze jedenkrát do roka, a to během Velké Pardubické. Dříve pro svou náročnost „třídil“ startovní pole, slabší zvířata zpravidla popadala a ti lepší v těžkém dostihu pokračovali. Nejednou se Taxis stal místem osudným, kde koně umírali, ale tady je potřeba brát v potaz, že koně si nohy a vaz lámou nejen kvůli Taxisu. Argumentace tzv. ochránců zvířat, že Taxis je místem smrti, je scestná, protože zrovna tak může být místem smrti nevinně vyhlížející louka, kde si nohy zlámou i koně nedostihoví: rozdíl je pouze v tom, že u toho není přímý přenos České televize.
Koně nelze na start Velké Pardubické postavit „jen tak“: zvíře musí dovršit věku sedmi let a svou připravenost dokázat v jednom ze čtyř kvalifikačních dostihů, které jsou obdobně náročné jako samotná Velká Pardubická. Pokud vezmete v potaz, že dodatečné dohlášení koně do Velké Pardubické vyjde na částku převyšující 70 tisíc korun, tak by majitel musel být magor, aby si za ty prachy poslal koně „na smrt“.
Termín „jako Taxis“ je tedy vyjádřením nejtěžší překážky v kurzu. A jak ke svému jménu tento „strašák“ všech překážkových koní přišel? Inu, od hraběte Thurn-Taxise, který překážku vymyslel. Po vložení tohoto monstrózního skoku do kurzu dostihu se sice zvedla vlna odporu, ale starý pan hrabě ji odpálkoval vztahovačným argumentem „my už ho přece skákat nebudeme, ne? Tak proč tolik povyku?“
Daja Swito
Všem budoucím účastníkům Velké Pardubické (ne)zlomte vaz!
Foto: archiv draace, Martin Cáp