sirény nejsou pouze falešné ženštiny...
Jste napnuti, o čem budu blábolit, v souvislosti se sirénami?:o)
Škoda, že není před týdnem, protože první středa v měsíci vždy patří zkušebnímu spouštění sirén, přesně v poledne. Velké podniky alespoň jeden den v měsíci ušetří za signál „polední pauza“ pro zaměstnance a my, kteří jíme dle hladu, si klademe otázku, zdali někdy došlo k situaci, kdy vypukl požár právě během celorepublikového halekání sirén. Rovněž je mou společenskou povinností přiznat, že ve věku cca 10ti let jsem patřila mezi mladé hasiče, i několika soutěží jsem se účastnila…:o)
Takže otázka zní: kde všude lze využít sirény? Odpověď – třeba na dostizích. Častým jevem to naštěstí nebývá, protože jde o situaci, kdy je potřeba jezdcům na koních sdělit „STOP“. Každému se nepodaří vyzkoušet řítit se v plném trysku v sedle koně, tudíž vězte, že hluková kulisa je stejná jako ve vysoké rychlosti na lyžích (třeba): v té rychlosti zpravidla slyšíte pouze svištění vzduchu kolem uší. Připočtěte dusot a frkot skupiny koní o hmotnostech cca 400kg a samozřejmě bytelnou dostihovou přilbu na hlavě, takže okolních vjemů opravdu moc neslyšíte, maximálně pořvávání kolegů rajťáků.
Některé překážky se v kurzu dostihu skáčou dvakrát a pokud dojde k pádu koně a zraněný jezdec zůstane ležet za překážkou, je průser na dosah, protože cválající koně za skokem ležící postavu nevidí. V takovém případě je nutné „nějak“ dostih zastavit a ideálním řešením je právě siréna. Letos už houkali v Pardubicích, žokej byl v bezvědomí a záchranáři s ním nechtěli zbytečně hýbat.
Během víkendu proběhl dostihový den ve Světlé Hoře a nastala totožná situace, bohužel bez sirén. Diváci byli svědky podívané, kdy pohotový trenér odvlekl zraněného žokeje z nebezpečného místa do křoví, a kdy v jiném dostihu přes ležícího jezdce koně snad i přeběhli, protože žokejové hlášení věže o anulování dostihu neslyšeli. Proč to zmiňuji? Kvůli přístupu záchranné služby, jejíž zaměstnanci týž den řešili zcela jiné záležitosti než nutnost zásahu během dostihu. Sanity byly sice dvě, ale pánové výzvu z věže rozhodčích brali na lehkou váhu, no jestli si během vzájemného rozhovoru v duchu říkali „však on sem ten spadlej nějak dojde“… Zareagovali, až když hlasatel veřejně vypěnil.
Závodiště je místem rozlehlým, okruh mívá několik kilometrů a sanitky by ke zraněným měly dorazit dříve, než lot jezdců koní. Ale asi jak kde. Situaci mi do telefonu z místa činu popisovala Móňa, že prý takový vrchol nezodpovědnosti ještě nezažila a že tamější novinář chystá sankci v podobě medializace, aby se nic podobného již neopakovalo.
A tak čekám, čekám… Dostihové kuloáry mlčí. O zranění jednoho z žokejů se zpravodaj letmo zmínil, ale o druhém ani slovo. To se asi načekám…
Daja Swito
Nekatastrofický katastrofik.
V oddílu jsem proti své vůli vyfasovala post Kronikářky.
Po prvním měsíci ve funkci jsem byla požádána, ať z toho nedělám kroniku černou… Muhehe:o)