Ve Velké mi poběží kůň, heeeč :o)
Velký to svátek milovníků koní, ta naše Velká Pardubická. Upřesním to: velký svátek milovníků překážkového sportu, protože proti překážkovým dostihům se zvedá vlna odporu i v řadách příznivců dostihů rovinových. Proč? Protože na překážkách dochází častěji k OČITÝM nehodám a ke smrti koní. Paradoxně jsou to dostihy rovinové, ve kterých chromne a do předčasného invalidního důchodů odchází mnohem větší procento koní než na překážkách. Postiženým šlachám anebo jiným skrytým poraněním je totiž fuk, kde a jak ke zkáze dojde: rozdíl je v tom, že v rovinovém dostihu kůň většinou neupadne a neskončí v kotrmelci.
Ale to fanouškům ryze rovinových dostihů nevysvětlíte, protože zkrátka mají svou pravdu.
V čem bude příští Velká Pardubická pro mě netradiční? Inu, poprvé mi v ní poběží „můj kůň“. Pravda, nejsem papírovým majitelem, ale virtuálním ano, již pátým rokem (bohužel ne pod nickem draacete:o). A jak se stane smrtelník virtuálním majitelem? Inu, jednoduše: sází na dostihové koníčky, v rámci celoroční virtuální hry na stránkách http://www.dostipy.com/. Koně i dostihy jsou skuteční: pouze peníze a sázky jsou virtuální. Obdržíte počáteční vklad, který můžete v rámci českého dostihového sportu namnožit anebo profofrovat, a za výslednou sumu lze v příštím roce vydražit jednoho z tříletých koní, který bude (samozřejmě virtuálně) závodit ve vašich barvách a tím pádem vám vydělávat další virtuální peníze. A tak pilně sledujete český dostihový provoz a hrajete, jakoby to bylo doopravdy.
foto: Jana Němečková
O klisnu Sixteen se nás pralo víc. V tehdejším tříletém ročníku všichni prahli po Ohne Sorge, ale její výsledná vydražená částka dalece přesahovala mé možnosti. Většina dražených koní nepřekročila výši sta tisíce Kč, ale za Sixteen jsem vysolila tuším přes dvě stě tisíc. Chtěla jsem ji, protože jsem ji znala osobně, a protože se mi (ač bílá) nesmírně líbila, byla mezi všemi čerstvě z Německa dovezenými nohatými a vykulenými dvouletky jediný opravdu hezký a kompaktní kůň. Jako tříletá kdovíjak nezářila, i to čtvrté místo v Oaks bylo spíše dílem faktu, že elitních klisen bylo poskrovnu, neb všechny vavříny brala útokem fenomenální Ohne Sorge. Zařazení Sixteen do překážkových dostihů mě nepřekvapilo a z každého úspěchu jsem měla radost. Klisna zrála a radost z jejího tehdy nejcennějšího vítězství o pouhý nos v Ceně Labe notně zkazilo zkolabování poraženého Bargiela, který pár desítek minut po dostihu zemřel na srdeční zástavu:o(
„Moje“ klisna letos fantasticky vyhrála jednu z kvalifikaček na Velkou Pardubickou a já jsem si kladla otázku, zdali Váňa vyjde vstříc svému snu vyhrát dostih na bílém koni, tedy v sedle Sixteen. Letos však po kýženém triumfu nesáhne, kvůli vleklému poranění obratle. Na Sixteen se vyhoupne Dušan Andrés, někdejší miláček Kibicův, takže by to jako mohlo klapnout dvojnásobně, muhehe...:o)
Daja Swito
Fanoušek Velké Pardubické.
Fanoušek Sixteen.
Jinak v sobotu je hlášen do Pardubic i Scyris:o)