Bílý projektil, navzdory svému vysokému věku, opět ukázal bratislavským soupeřům záda. V sedle s Martinou Havelkovou a 14ti kilogramy olova v blade-dece (to je taková vychytávka: pokud žokej váží méně, než je předepsaná váha v daném dostihu, tak se chybějící kilogramy v podobě destiček napasují do podsedlové dečky, čímž se docílí stanovené celkové dané hmotnosti) potvrdili, že jim tuzemský sprinterský trůn stále patří.
Osobně by mě zajímalo, jak rapidní je rozdíl v nošení živé a mrtvé váhy. Pakliže jezdec váží 62 kg a jeho sedlo 1 kg, znamená to kilo mrtvé váhy na hřbetě a zbytek „v pohybu“: jezdec na koni jen tak nesedí a neveze, ba naopak – sdílí rytmus a tempo koně (to jsou takové ty houpavé pohyby, kdy vlastní energií pomáháte „popostrkovat“ hmotu pod sebou – jako když se koloběžce točí kola a vy je zrychlujete odrážením chodidla). Vzato logicky – v případě Martiny šlo o výkon, kdy na hřbetě leželo 15 kg mrtvé bezenergické váhy a „rajtovalo“ (tudíž napomáhalo) pouze kilogramů 47.
Dá se tohle počítat do „poctivého“ výsledku? Vždyť jde o nevýhodu:o)
I proto Martině Havelkové vzdávám hold: kdo umí, ten umí.
draace
Scyrisoidní.
Opět šimloidní víkend:o)