Uhm... Uhm... Uhm...
Slavnostní proslov jest zde: VYJELI JSME !!!
Tady by stálo za zmínku, že už je skoro půlka června, tedy skoro půlka sezóny, co se týče parkurových závodů. De facto datumově navazujeme na rok loňský, kdy nám sportovní sezónu přerušila a zároveň ukončila jistá chovatelka: utrhla nám kolo od hängeru a přívěs vrátila, stále ještě bez kola, až na počátku listopadu...
Kdybych měla formulovat letošní rok, aniž bych byla extrémně sprostá, shrnula bych jej do několika zásadních bodů.
1) Klára pochopila, že s přístupem majitelky stáje to jde od desíti k pěti. Výsledek - odstěhovala se do Varů a své koně odvezla, včetně hängeru.
2) Zima, tedy mrazy a led, trvaly do konce března. Výsledek – nedalo se jezdit, natož trénovat.
3) V dubnu se jízdárna průběžně střídala v těchto podobách: ledovka, jezero, močál, tankodrom. Výsledek - k trénování koní a jezdců nepoužitelná.
4) Konec dubna – kůň zmíněné chovatelky vyrazil našemu Aminovi přes ohradu oko. Výsledek - Amin pro trénink nepoužitelný.
5) Ve snaze, aby mi přelínal kůň do letní srsti, jsem ho mermomocí držela přes noc ve stáji. Výsledek – ve vlhkém prostředí se koni podstatně zhoršila dušnost.
6) Ve snaze zmírnit dušnost jsem Fina vystěhovala ven. Výsledek – zimní srst zůstala, přišly teplé dny a kůň v teplých chlupech shodil 50 kg; o intenzivnějším tréninku se nedalo uvažovat.
7) Ostříhala jsem Fina ze zimních chlupů. Okamžitě přišlo studené počasí, ochladilo se citelně, ale sláva, mohlo se začít trénovat.
8) Aminovi se zhoršilo oko, Fino kulhal, urval si na rozbahněné terase obě přední podkovy. Na obou koních se jezdilo velice decentně.
9) První termín závodů nevyšel. Nejdříve nebyl k mání hänger, poté řidič. Pak byl pro změnu hänger, ale nebylo auto, a zjistit v půlce sezóny, že nemáme kulaté razítko... no comment. Nakonec nebylo ani auto ani hänger.
Nefalšovaná dámská jízda, včetně tříměsíční Markétky.
Jen koně jsou oba kluci:o))
Dnes jsme tedy konečně vyjeli. Aminův první parkur s jedním okem dopadl parádně, pouze dvě chyby, když nad skokem příliš bočil. Fino první soutěž přeletěl čistě, vteřina jej dělila od třetího místa, a druhý parkur odbrejkoval s jednou chybou, zimní chlupy na zádech v prvním vedru po třech týdnech mu na chuti do práce nepřidaly...:o)
Do rozeskakování Fino tím pádem nepostoupil, ale nikomu to nevadilo: už se nám chtělo jet domů, což Móni mimino dávalo najevo velice hlasitě. A kdybychom nepíchli kolo u hängeru, a kdybychom měli rezervu, a kdyby ve Varech byl jakýkoliv fungující servis... Možná bychom i byli doma včas:o)
Co z toho vyplývá? Čím lepší chcete výsledek, tím méně trénujte. Protože jestli se letos dohromady skákalo desetkrát, bylo to hodně...
Daja Swito
utahaná jako kotě, ale spokojená na duši
