Ne, nedělám si legraci, nadpis je myšlen opravdu a zcela smrtelně a vážně. Bohužel básnické střevo mi bylo odepřeno již v početí, tudíž nemohu své hoře vložit na stránku v podobě veršů, detailně zachycujících mé pohnutí a rozervané nitro, pod přívalem žalu a bolesti nad nepopsatelnou citovou ztrátou...
No zas ta zasraná bouřka. Už podruhý!!!
Mno, možná by bylo od věci uvést fakta... Věc se má asi takhle: bystří čtenáři jistě postřehli, že naše pořadatelské duo Móňa & Káťa nepatří mezi producenty, o jejichž přízeň by se sponzoři rvali. Pravda, najdou se výjimky, které do našich aktivit věcné dary vloží, a nám se občas podaří uspořádat akci pro děti a koně, která neskončí v minusové podobě. Ale většinou se snažíme využít čehokoliv, abychom klání s koníčky měli když už ne nadupané nóbl přemoderněnou investicí, tak alespoň pestré a nejednotvárné. Proto ty naše vlající deky, kýčovité fáborky anebo barevné plachty, jen aby to nebylo fádní.
Skoro rok jsem v práci poctivě sbírala krabice, takové ty od papírů A4. Jsou v krásné kombinaci modré a bílé barvy, jsou všechny rozměrově totožné a s víkem i pevné. Postavit se z nich dá ledacos: ulička, zeď, výplň do křížku, nechají se na ně přilepit čísla anebo písmena do drezurního obdélníku. Vloni jsem o první sérii krabic přišla těsně po Hubertu, kdy je zničila přihnavší se dešťová smršť, a letos se situace trapně opakovala. Jenomže letos bylo krabic dvojnásobně tolik, chrtila jsem je neuvěřitelnými triky, lakotně a překotně, ukrývala jsem je v možných i nemožných skrýších a všem zarytě lhala, že JÁ nemám ponětí, kam zmizely krabice. Jestli pozůstatek z dětství, kdy kvalitních stavebnic bylo málo... hahaha...
Včera mi mé milované krabičky počasí stihlo zlikvidovat již při dekorování výsledků druhé hry. Další tři soutěže už bohužel odstartovány nebyly, protože přiřítivší se bouře spolu s větrnou smrští během půl hodiny vytvořily z jízdárny neidentifikovatelné vodní dílo, jakousi pastvu pro oči náruživého fotografa, i s noblesním jezírkem veprostřed, nikoliv však způsobilou k soutěžím koňmo. Jedině vymyslet novou formu póla pro koně a jezdce, tentokráte takovou tu skutečně vodní v plavkách...
Alespoň že děti měly radost. Absolvovaly hry v neúprosném vedru, se zaslouženým potleskem, což by mi moji ublíženou majetnickou dušičku mělo pohladit. Teď zbývá dořešit, jak zvýšit v mém pracovišti produktivitu práce (papíru) natolik, aby bylo nutné objednávat další a další várky krabic. Protože jinak nebudu klidně spát:o)
Daja Swito
tklivě vyjící nad hromadou promáčeného kartónu
*****************
**************
******************
***************
