Další ze sobot, která by se dala s úspěchem prospat. Leč my se rozhodli pro jiný režim: hurá na závody. Pak už se vše odvíjelo dle oblíbeného vzorce "když nejde o život, jde o hov*o. Klárka, řidička, zaspala, a aby naše zpoždění bylo jó vychytané, uzavřeli nám silnici do Děpoltovic. Snaha využívat oranžové objížďkové značky vyšla také naprázdno, protože jakýsi dobrák šipku otočil směrem k uzavřené silnici, a nebýt tamějšího domorodce, který se chopil funkce našeho předvoje, tak kolem Děpoltovic zřejmě marně kroužíme doteď.
Takových lidí potkávat víc, to by se nám krásně žilo.
Počasí nasadilo podlou formu dusna a vedra, vše v naprosto fascinujícím mraku prachu, kterým je Pegas Děpoltovice proslulý. Dýchalo se mi tak skvěle, že by mne z fleku mohli použít na reklamu těch žvýkaček, které člověka zachrání před škrtičem či samotným smrťákem (á la Texaský masakr motorovou pilou???) - akorát že reklama by skončila fiaskem. Čeká mne úžasná noc plná záchvatů a očekávání, zdali nakonec nepojedu stopem na nejbližší pohotovost.
Jeden tvor z toho vytěžil: Fino. Koník dneska nemusel pracovat, což mu lze v takovém počasí jen závidět.
Zuzka si z Děpoltek odnesla první životní pád, já prima astmatický záchvat, Moňa záchvat vzteku nad výkonem Zuzky, a Klárka vědoma si nepřízně osudu vzdala předem, takže ze závodů odjela nesmírně spokojená a s dobrým pocitem na duši, že dneska se žádné Montíkovo rodeo show nekonalo.
I takhle se dají trávit víkendy...:o)
Daja Swito
utahaný divák