aneb závodní klání v praxi:o)
Takhle vypadá ta oficiální verze termínu "závody".
Co se týče detailů: účelně jsem koni vyplodila na půlovacím řemínku "smyčku" (viz koňův nos),
aby si Monička řemínek dotáhla dle potřeby, než vjede na kolbiště.
Nechtěla jsem, aby mělo zvíře hubu utaženou nonstop.
Výsledek? S trčícím "navolno" uzlem na nose absolvoval i parkur... ostuda...:o)))
*******************
Nyní pohled do "zákulisí".
Realizační tým v akci - ukázková momentka.
Jezdkyně bojující se zemskou přitažlivostí, dítě zápasící s fyzikou a především abnormálně vytočený kůň, kterého deptá hned několik skutečností naráz: že na něho sedá jezdec, že na jeho krk sahá držič (kůň je totiž alergický na jakoukoliv formu doteku s člověkem), že je vedro, že paří sluníčko a že se ještě bude muset skákat... aaaach jo...
Co se týče detailů: svůj zrak zaměřte na auto, které jsme si vypůjčili pro odtah koní.
Všimli jste si originálního "zadního skla"?:o)
Ano, je to igelit a lepící páska.
No přece nám nebude během transportu na závody foukat za krk, že jo...
Daja Swito
řešící věčné dilema, jestli přednostně využívat kameru anebo foťák.
Proč člověk nedisponuje čtyřmi horními končetinami?