Myslím tu hezčí formu podzimu: barvičky, nepálící sluníčko, ranní jinovatky apod. Letos tedy nic moc. No kdyby jenom nic moc: letos hnus fialovej. Od začátku listopadu chčije jako o život, i u nás ve srážkovém stínu, kde prší opravdu vzácně. Že by se počasí rozhodlo sabotovat mé odhodlání se účastnit ZZVJ? Zatím se mu daří triumfálně. Mistrovsky zničilo jízdárnu a ještě fikaněji útočí na trenérku, takže se můžu vzdělávat pouze teoreticky. Anebo koni pod deštníkem pročítat, co to teda vlastně znamená „nechat vytáhnout otěže“ a že musí snížit hlavu, ne ji dál vyvracet kvůli bubákům. Nebylo by jednodušší jít jezdit, aby si v těch sněhodešťových sračkách zlomil nohu? Měla bych klid...
I ta napohled pěkná fotka je tunel. Umělecky vypadající dílo je výsledkem špatně nastaveného foťáku. Takhle to totiž vypadá, když místo „pohyb“ fotíte na „panoráma“...
Daja Swito
Roztrpčena.
Víc než to.
