Darovanému koni /krávě/ na zuby nekoukej, takže jsem slušně poděkovala a posléze ochutnala (krówku mlecznou).
S pořádnou dávkou zvědavosti, protože napohled to vypadalo jako karamely.
Ale polská potravina nezklamala, s karamelou to mělo společnou asi jen barvu, a to za světla lampičky. Sladké to bylo, ale během vteřiny se to na jazyku rozpadlo, v horším případě zalezlo do zubu, a když jsem sáhla po asi lepším (krówka popularna), bylo v obalu nemlich to samé co v předešlém.
Zde by se hodil finální odstavec o Polácích a jejich způsobu obchodování, se kterým jsem denně ve styku. Ale jsem si samozřejmě vědoma skutečnosti, že všichni určitě nejsou takoví a že házet je do jednoho pytle není košér.
Ale polsky na mě radši nemluvte:D