Další z pokusů vidět divadelní představení Otylka selhal.
Abyste byli v obraze: na všech mých DVD přehrávačích nahrávka funguje. Ne však na cizích, protože ani jeden ze zpropadených přístrojů, na kterých jsme se Otylku snažili rozběhnout, si neškrtnul. A budu se klidně hádat, že mé hlasité komentáře na téma „šmejd“ na funkci (resp. antifunkci) elektroniky neměly vliv.
Snahy nahrávku vypálit na jiná média, jinou rychlostí či v jiném formátu byly rovněž zbytečné, a tak se „Otylka“ stala synonymem daleké budoucnosti, protože sledovat tohle naprosto libové divadlo v crt monitoru odhadem starého dva tisíce let (úhlopříčka 20, barvy pochybné) jsem striktně odmítla.
Když jsem vyrukovala s naprosto geniálním nápadem „notebook“ (jakože noťas umístit na stůl a připojit k němu LCD monitor), věřila jsem si velice, co se týče Otylky. Už první náznak, že to asi úplně jednoduché nebude, nastal při přihlašování, protože nebyla po ruce usb klávesnice, a kombinace kláves ctrl+alt+delete odmítla spolupracovat. Nicméně já se velmi nerada vzdávám, takže jsem zmíněnou kombinaci donutila vyhodit přihlašovací okénko a svět se ihned stal veselejším: Otylka bude!
Tedy do chvíle, než vyšlo najevo, že součástí hesla je hvězdička. Hvězdička, která je na usb klávesnici u čísel. Ne, že by klávesnice notebooku neměla dost svých hvězdiček, ale ani jedna nefungovala, a protože já notebook nevlastním a nemám tudíž potřebné zkušenosti, co se týče nastavování „number“ funkcí, z Otylky samozřejmě sešlo.
Ale tak máme ještě měsíc a půl. Do konce roku 2011 Otylku snad stihneme.
draace
Fígle se shift a alt jsem samozřejmě zkoušela, byť marně.
Ale tak snaha byla:-)