Tak jsem po dvou týdnech navštívila oře svého bílého. Jeho pozdrav mě nepřekvapil, můj kůň je totiž slušně vychovaný a nikdy nezapomene přivítat kýbl, ale že by až tak hlasitě a zdlouhavě? Překvapil mě. A já jeho také, protože jsem mu kromě kýble s večeří nic jiného nepřinesla:-)
Návrat do reality příjemný nebyl. První, co mě praštilo do očí, byla vrata, toho času již rozřezaná a spálená, která jsem měla nachystaná k rozebrání na prkna. Kromě toho jsem neušla pozornosti dědka, který na mě cosi prskal (naštěstí na své straně plotu), a když dorazila osoba, která měla vrata na svědomí, došlo k totálně bizarní výměně názorů, protože i ona byla nachcípaná a s třetinovou hlasovou kapacitou. A jak jsme tam na sebe rozezleně skřehotaly a sípaly a chrčely, ani jedna z nás nemohla popadnout dech, což muselo působit groteskně. Dokonalá parodie hádky!
Nahoře žádné velké překvapení. Baterie od ohradníku vybitá, počet kamaší v obou případech lichý, a když jsem se jala vrátit vlající plachtu na stoh a pořádně jsem ji připevnila, zjistila jsem, že balík sena, který koně měli v krmelci, je z většiny nepoživatelný. Vyvstala otázka, jestli je větší sebevražda stoh pracně rozplachtovat, shodit nový balík a zase zaplachtovat, nebo zkusit seno přebrat. A protože heslem večera bylo „přežít“, jala jsem se z balíku vyházet všechno, co by herky určitě žrát neměly, a nebyla jsem jediná, kdo u toho brutálně kašlal, protože spolu se mnou kašlal i Amon. A bylo to pomalu vtipnější, než dolní výměna názorů, protože oběma nám tekl sopel a oba jsme chrchlali, jako bychom kouřili dvě krabičky denně:-)
Akorát že on by potřeboval pořádně vyšetřit. Žádné konzultace s vetem na téma „čaje, acetylcysteiny atp.“, nýbrž endoskopii a laváž, protože valach určitě prodělává bronchitidu, a jestli se s tím nezačne ihned něco dělat, zůstane dušný chronicky, nemlich stejně jako Fin.
Bílého jsem kašlat neslyšela. Bílej je totiž moderní. Bílej se neopičí!:-)
draace
Ale vypadají dobře, oba dva.
Malá a velká březí kobyla hadr.