Díky brufenovým kúrám se mi sem tam podařilo vidět i film (čtyřstovkový ibalgin je přesně načasovaný, co se týče průměrné délky kino filmu:-)
Ctihodný občan (Law Abiding Citizen, 2009)
Režie: F. Gary Gray
Výborný, ale opravdu výborný film. Já filmům, ve kterých figuruje krimi zápletka (vyšetřování vs. pachatel), moc neholduji, ale tohle byla ona výjimka potvrzující pravidlo. Příběh muže, který se po deseti letech od vyvraždění jeho rodiny rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou, je vynikající ukázkou kontroverzí, od amerického soudnictví až po lidskost samotnou. Mně nesmyslnosti ve filmech nevadí, pokud mě děj baví, a tenhle mě bavil opravdu hodně.
Velcí bratři (Role Models, 2008)
Režie: David Wain
Ne náhodou jsem si stáhla filmy s Paulem Ruddem (na něho se mi hodně dobře dívá), a kromě výtečného „Zbouchnutá (Knocked Up, 2007) jsem narazila i na tohle dílo, v němž mě mile překvapil i „Stifler“ (Sean William Scott). Děj zprvu působí lacině, ale rozvine se do situací, které jsou mi velice, ale opravdu velice blízké, a v kombinaci s výbornými hláškami a precizní upřímností, která z toho všeho čiší, jde o velmi příjemnou podívanou. Stručně navnadím: pánové spáchají průser a dostanou na výběr buď vězení, nebo práci s dětmi. A prostě práce s dětmi je... různá:-)
Sucker Punch (2011)
Režie: Zack Snyder
Jistá Lena Sawyer ve svém blogu poukázala na fakt, že ten film je divnej. A přidala song, naprosto geniální cover hitu Sweet Dreams (Eurythmics – nezapomenutelní Annie Lennox a Dave Stewart), což mě navnadilo ještě víc. Nevím, jestli klesá hranice mého vkusu a cítění, ale i když scénář byl velmi slabý a dějová linka ničím závratným neprosperovala, film jako celek mě chytnul a nepustil, především díky vizuální stránce. Samotný začátek je přesně to, co na tomto žánru miluji: atmosféra měla takové koule, že jsem já měla husí kůži, a že děj byl smetiště všech možných klišé, mi žíly absolutně netrhalo, protože mě prostě baví se dívat. A když tvůrce vytvoří fantastickou podívanou, doprovázenou neméně výbornou hudbou, jde důležitost scénáře a příběhu stranou. Scény „tance“ výborné a sama nedokážu popsat, v čem přesně, protože mě akční žánry normálně nezabaví, stejně jako neholduji počítačovým hrám... Prostě to mělo nespecifikovatelné grády. Pro mě jednoznačně překvapení roku plus lítost, že jsem to neviděla v kině.
Myš, která řvala (Mouse That Roared, 1959)
Režie: Jack Arnold
A na závěr rádoby válečný film, u kterého jsem čurala smíchy od začátku do konce. Film je sice starý, ale humor nestárne, stejně jako satira či recese. Filmu prakticky není co vytknout, je svižný, vtipný, plný výborných momentek, kterým patří nálepka „ujeté“. A co je ujeté, to já můžu. A abych nastínila děj: zaostalý evropský pidi-stát přijde v padesátých letech o odbyt vína kvůli plagiátorství z Kalifornie, a aby překonali důsledek (národní hospodářská krize), rozhodnou se Americe vyhlásit válku, a vyrazí do New Yorku ozbrojeni luky a šípy. Pokud máte rádi ryzí anglický humor, tak tenhle film je přesně pro vás:-)