Asi hláška roku. Obsahující ve skutečnosti mnohem více, než jak se na první pohled zdá, ale do detailů záměrně zabíhat nebudu, protože to je čistě mezi mnou a mj-dcerou:-)
Nicméně souvislosti s přítomností v tom jsou. Hlavně můj kreténský zdravotní stav, který už by se mohl chytit za rypák, protože pořád ještě nejsem úplně fit, a to je špatně. Vlastně všechno je teď špatně: potřebuji vydělávat peníze, ne čekat, až se vrátím do normálu, a i když jsem na sebe fakt hodná a snažím se co nejvíc odpočívat a co nejméně se namáhat, stejně to není ono. Od koní padám rovnou do postele a dobré tři-čtyři hodiny tvrdě chrním, jako kdybych přijela ze závodů, na které se vstávalo ráno v pět. A to chodím jenom krmit, což znamená vynést nahoru kýble s večeří, zadekovat, zabalit nohy, dolít vodu a uklidit kolem krmelce rozházené seno a bobky. (A obejít ohradu a hledat kamaše:-)
Blížící se Vánoce mě děsí a nejen kvůli financím, o které jsem kvůli zkurvené chřipce přišla. Děsí mě avízované období dešťů, protože běhat kilometry do kopce kvůli kontrole deky bude pořádný vopruz, děsí mě fakt, že už je prosinec a já pořád ještě nemám hotovo. Děsí mě blížící se mrazy, kvůli vodě, vlastně mě děsí celá zima. Poprvé v životě si přeji, aby nebyl sníh, aby prosinec pokračoval v modelu, který praktikovat listopad, protože listopad byl letos velmi milostivý (díky Bohu za něj).
Už aby bylo jaro, ach jo. A to i přes fakt, že z nastávajícího roku mám nefalšovaný strach. Budoucnost mě vlastně děsí ze všeho nejvíc, nevidím v ní žádné perspektivy, a jestli bude ještě horší než letošní rok, tak potěš koště.
Ale tak měla jsem krásné září. A vůbec, buďme rádi za to málo, které máme. Notabene když si za něj můžeme my sami:-)
draace
Bílej mi dneska nechtěl uschnout, dacan.
Tak doufám, že mě z toho čekání ve stáji nebude bolet v krku.