Lidé přicházejí, lidé odcházejí. U pana Václava Havla mě to ale nutí psát slova lidé či člověk s velkým písmenem, protože on byl symbolem lidství (tedy alespoň pro mě).
Původně jsem hodlala do diary vložit pouze jednu větu, aby vyjadřovala vše, aniž by bylo nutné se rozepisovat. Ale vzpomínky nepřebijete a mně se v mysli vyloupl bratranec, oznamující „jedeš s námi na Havla? Přijede do Varů...“
Bylo těsně po revoluci a vidět světově uznávaného člověka na vlastní oči bylo pro nás lákavé, i když jsme situaci ještě pořádně nechápali. Vlastně nevím, jestli už byl prezidentem (nejspíš ano), ale pamatuji si, že mluvil zajímavě i pro nás mladší. Naslouchali jsme každému slovu pečlivě, i když jediné, co mi z onoho dne zůstalo v mozku, byl názor pana Václava Havla na Thermal, rádoby chloubu okresního města, před kterou se projev pana prezidenta (takže prezidentem asi fakt už byl) odehrával. Že prý stavba krásná a moderní, ale že do Varů se hodí jako kráva do mateřské školky.
Nemá smysl se rozepisovat, jako národ jsme přišli o výraznou osobnost. A nenahraditelnou.
Čest památce pana Václava Havla, symbolu lidství. I bez Nobelovy ceny. Jemu jsem zájem o vzkvétání naší vlasti a blaho národa věřila.
draace
Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.
Truth and love must prevail over lies and hatred.
(Ukradeno z FB... omlouvám se, ale musela jsem.)