Proč si nepřiznat, že mám PROBLÉM?:D
Vstávala jsem s pocitem, že ráno PC určitě nastartovat půjde (nešlo).
Stres, beznaděj, antidepresiva... Předešlé vážné věci náhle pozbyly své vážnosti. Převládající slova jsou "k****" a "sisál". Prostě když kvůli práci potřebujete být online, tak nebudete, i kdyby jste posbírali v okolí starých notebooků deset, protože jeden hlásí absolutní offline (nedostanete se ani do BIOSu), druhý vás 3/4 hodiny vítá (nápis Vítejte trvající 43 minut byl největším zážitkem z dílny Billa Gatese) a třetí pro změnu odmítá "opravit stávající IP".
A tak jsem použila tzv. opačné metody, kdy jsem provedla všechno, proti čemu uživatele operační systém varuje. Odstříhla jsem antiviráky, vypnula firewall bránu, zakázala aktualizace, a hurá, spojení se světem navázáno. Sice bídně, protože dial byl proti tomuhle připojení rychlý jako blesk, ale lepší než drátem do oka, a chvílemi se mi dokonce i povedlo dostat se do pracovní schránky!
Jedna věc se počítačům HP nedá upřít, a tím je možnost detekovat problém dle počtu pípnutí. Byť jsem dle informací z logu chlazení byla přesvědčená, že zlobí chladič, systém vytrvale trval na poruše zdroje. Dobrá, objednala jsem zdroj, pomodlila jsem se a za mohutné podpory přátel na druhé straně virtuálního drátu se podařilo naplánovat opravu na čtvrtek.
A ulehla jsem velmi brzy, jakože se pořádně vyspím, na zítra. Nemusím asi dodávat, že mi usnout nešlo, a že ani jeden z filmů na usb flash nešel pustit, a že v televizi dávali úplné prd...
draace
Je načase si přiznat, že bez počítače prostě nemůžu plnohodnotně existovat.
Takže bych si měla urychleně pořídit ještě jeden, záložní. Prostě být vždy připraven!:-)
