Nestává se mi často, že by mě požádali, abych někde velela a dohlížela.
Notabene ve zcela cizím zařízení, ale každá zkušenost dobrá, takže jsem ráda kývla. A protože vše klapalo a nedošlo k ničemu, před čím jsem byla preventivně varována, a nikoho jsem do latě rovnat nemusela a i tři kontroly ze strany vedení dopadly dobře, těšila jsem se během závěrečného hledání ušlápnuté podkovy na článek do diary. Jakože se konečně něco v mém fádním životě dělo, takže dojmy, fotky a tak, protože šlo o výborně strávený den.
Člověk míní, život mění, protože místo teplé sprchy, večeře a zapadnutí k počítači mě doma čekal natržený pes. Blbka černá si z venku přinesla záhadný úraz, který lze kategorizovat coby "Jak si krteček rozpáral kalhotky", a protože zásadně odmítla spolupracovat při lokálním umrtvení, musel ji pan doktor uspat úplně.
Takže jsem se vyloženě vyspala, po dni stráveném na nohou, protože čudla se z narkózy probíhala velmi dlouho. Jejích dvacet kilo živé váhy mě také nepotěšilo, notabene na "oblíbeném" schodišti...
Ale právě proto zvířata máme, ne?:-)
draace
Obrovské díky spolubydlícímu, který se o ni v mé nepřítomnosti naprosto úžasně postaral.
Tasmánský čert si totiž na úraz vybral nejméně vhodnou dobu, jak jinak.
