Lampička (pes) už nemá stehy. K vytažení stehů jsem kupodivu nepotřebovala pomoc dalších tří osob (asi erupce na slunci), ale o to je radost větší. Otázka zní, co si můj úžasný pes přinese příště.
Mandarinka (kůň) mi taktně naznačuje, že závody v dubnu nestíháme. Asi proto, že to mají být jediné letošní závody, což mě opravdu uklidňuje. A hlavně naplňuje, co se týče mé fádní existence.
Do letního času zbývá 10 dní. No není to krása?
Jaro už vypadá poměrně realisticky a já mám na pastvině pořádek. Podařilo se mi zimu zvládnout a odměnou za dřinu a píli, věnovanou údržbě a úklidu pastviny, je mi žádost o příspěvek na vodu ve výši 100 Kč měsíčně (který samozřejmě hradit nehodlám, protože aby moje herka propila 100 Kč měsíčně, by pro mě znamenalo do ní denně násilně napumpovat 60 litrů vody, čehož se mileráda vzdám bez boje).
Tak vlastně čekám, co se stane hadovi. Abych to měla komplet.
A čekám na zázrak. Třeba udeří!
draace
Ale mám hodně čokolád Milka.
A to potěší.