Víkend byl prostě nejvíc.
Těžko shrnout emoce do jednoho článku, protože existují věci, které prostě nevysvětlíte, i kdybyste nejvíc chtěli. Už jenom fakt, že to vyšlo, že se to konečně podařilo, po patnácti měsících plánování!
Protože já se strašně těšila. Na mjdceru a na společné This is it. Strašně moc! Dokonce jsem těšení netajila, byť jsem si tím koledovala o další „takže zase nic“, protože těšení je lepší si preventivně zakázat předem. Ale já se těšila jak malé dítě.
This is it jsme sjížděli ve čtyřech, i když Zdeňka úplně přítomná nebyla (před půlnocí přišla zvonit, ale z neznámého důvodu jí nikdo nechtěl jít otevřít a navázat verbální komunikaci). Zpočátku jsem nevěřila, že to dám bez slz, protože This is it je prostě This is it, ale nakonec jsme slzeli smíchy. Nad titulky, jejichž kvalita byla pochybná a funkce ještě horší (titulky víc nebyly, než byly), nad Frostem komentujícím kulaté lízátko, které dumlal spolu s námi (aby pointu totálně přehlédl), nad překvapivým zjištěním „jo to jsou jenom zkoušky?“ (protože Michael stihnul umřít pár dní před prvním koncertem). “ A samozřejmě jsme nezapomínali pokřikovat na Zdeňku, co právě burácí za hit, aby byla dostatečně v obraze.
Protože This is it musí burácet!
This is it nelze sjíždět v malém obraze a s tlumeným zvukem, stejně jako by se This is it nemělo sjíždět nekolektivně. A ani jsem neměla strach, že by se This is it nelíbilo nefanouškovi, stejně jako jsem věděla, že úplně nejvíc to bude, až Michael začne kytarově kvílet a Orianthi s kolegou to rozbalí v sólu, a až budeme napěchovaní požitkem úplně všichni stejnou měrou.
Včetně Zdeňky, protože ta kytary přeslechnout nemohla, i kdyby sebevíc chtěla.
A poprvé jsem viděla všechna zvířata v Earth song. Bez slz. Až při Man in the mirror nastalo podstatně delší ticho a mně se samozřejmě vybavil „Never let me down again“ na koncertě Depešáků v době, kdy já jsem si řekla „chci ještě jednou v životě zažít live Man in the mirror“. V hodině, během které Michael na druhé straně světa naprosto zbytečně umřel.
To je totiž ZNAMENÍ, že Man in the mirror je v This is úplně na konci.
A proto bylo naprosto nejvíc, že jsme po This is it viděli ještě jeden a půl koncertu, a celou MJ-Beatles-Pulp projekci zakončili právě tímhle songem... Make That Change.
draace
Obrovské díky Frostovi, že si kvůli tomuhle koupil plazmu.
A že tu projekci ustál:-)