Dva dny volna (státní svátky) přidaly nejen návštěvníky drezurního mistrovství republiky (na kterém jsem nebyla, protože tam F-busy /zadarmo/ nejezdily, ale i filmfanoušky, takže pečlivě zvolený výběr filmů na pátek padl za vlast doslova před nosem. Zde bych ráda podotkla, že já fronty stát nechodila, moknutí a zvyšující se beznaděj při sledování úbytků vstupenek na konkrétní filmy si vždy statečně vyžral Frost.
A jeho „náhradní páteční program“, sestavený narychlo ve frontě, sliboval „nevšední zážitky“, kdy jsme byli smířeni, že „náročný divák“ nás tentokrát nejspíš nemine.
Faktem je, že o téhle kombinaci se musím zmínit, o bezprostřední dojmy své čtenáře neochudím:-)
Modrý tygr, režie: Petr Oukropec
Tedy český film, jediný shlédnutý v rámci festivalu /tedy když nepočítám „Restart“, protože ten byl tuplovaný úlet/. V podstatě jsme si od Tygra nic neslibovali, takže mě překvapila návštěva dospělých s dětmi, a upřímně by mě zajímalo, co si z projekce zrovna děti odnesly.
Protože z mé strany šlo především o lítostivé konstatování, že kvalitám pánů Oty Hofmana, Václava Vorlíčka a Miloše Macourka definitivně odzvonilo, bohužel nenahraditelně. Oni totiž dokázali k dětskému filmu přibít i dospěláky, což je přesně to, co se Modrému tygrovi podařit nemohlo, protože mu chyběl onen „oboustranný“ humor a zábava, oslovující všechny věkové kategorie. A vůbec nevadí, že děj Modrého tygra byl fádní, protože s trochou fantazie by se s nápadem dalo experimentovat (kulisy a atmosféra naopak neměly chybu), i animované frekvence byly velmi podařené.
Ale jak by prohlásily moje děti, bylo to „suchý“. Chvílemi až moc. I záměrně afektovaná postava pana starosty mě nechytla, protože byl také suchý. Přitom dětské herce měli dobré, neokoukané, ale humor drhnul jak písek v motoru a spolu s ním váznul i sám příběh.
Klip, režie: Maja Milos
Oficiální text distributora zní takto: radikální film, chladnokrevně zachycující život dospívající dívky v současném Srbsku, provokuje nejen explicitními sexuálními záběry, ale především pokládá otázku, jak moc ovlivňují nastupující generaci digitální revoluce a proměny tradičních hodnot.
V podstatě to tak opravdu je, ale z filmu je extrémně cítit, že jej natočila žena, a obávám se, že muži jej „chápat“ s největší pravděpodobností nebudou. Nebo alespoň ne tak, jak jej vidí a především vnímají ženy. Těžko soudit, do jaké míry to byl záměr, ale z hlediska mého ženského pohledu jde o velmi působivé zobrazení daného tématu. Bez klišé, bez sklouzávání do vyhrocených emočních tlaků. Je to syrové a nejspíš i pekelně pravdivé, přestože se v ději vlastně nic významného neděje, film si fádně plyne jako sám život a je zajímavě protkaný vsuvkami, které de facto s konstrukcí příběhu nesouvisí.
Ale přesto se v něm leccos děje, bohužel ve formě „domysli si sám“, protože hlavní postava interní záležitosti neodkrývá. Což je možná škoda, protože pak by film nepůsobil jako „puberťácké“ porno. Netroufám si soudit, do jaké míry šlo o autobiografické emoce, ze strany režisérky, ale zachytit atmosféru se filmu podařilo na obou frontách, jak obrazově, tak i scénáristicky. Pokud jde o zpracování myšlenky „kam ten svět spěje, aneb jak hluboce lze klesnout“, tak si zaslouží plný počet bodů.
Dracula Daria Argenta, režie Dario Argento
Překvapení, že film je ve 3D, bylo asi jediným příjemným momentem, protože všechno ostatní stálo za starou bačkoru. Předně trojice slečen sedící po mé pravici, které během projekce nezavřely pusu a protkávaly už tak extrémně nudný děj ještě nudnějšími a stupidnějšími hláškami. Kdyby aspoň byly vtipné, tak neřeknu půl slova, ale když se podprůměrný film srazí s neméně „zábavnými“ diváky/vyrušiteli... Peklo.
Přitom 3D podoba byla propracovaná skvěle, z první řady se dívalo naprosto senzačně, akorát kdyby sakra bylo na co, protože z vizuálně vypilovaného nic se prostě nenažerete. Potrestat by zasloužily především dialogy, protože od začátku jsem nabývala dojmu, že autorem scénáře je konzervativní zatrpklá stará panna, jejíž tvůrčí střevo odešlo do věčných lovišť minimálně před sto lety. A jestli byl Modrý tygr suchý, tak pro tohle nemám vhodný slovní ekvivalent.
Ale bílej koník s botičkama neměl chybu:-)
draace
U Drakuly jsem si kladla otázku, jestli si z nás režisér nedělá prdel, resp. jestli jsme natolik blbí, že bychom to jinak nepochopili, či co...
A samozřejmě vím, že „prdel“ se neříká.
Foto: zdroj CSFD.cz (Modrý tygr)
