Paráda, když film, který vám vykoupili před nosem, dostane status „zdarma“ a navíc v letním kině!:-)
Kde jsme samozřejmě nemohli chybět, patřičně vybaveni (termoponožky, punčošky, svetry, polštářky a teploučká deka). I místo super, s výborným výhledem na plátno a titulkovací zařízení, dokonce s hvězdnou oblohou nad hlavou (z hvězd by totiž pršet nemělo).
Akorát chlapec, který „trošku“ přebral, sedící jak jinak než za mnou, mi svými hlasitými poznámkami rušil auru. Ale naštěstí ne pořád, neboť se mu v průběhu představení párkrát udělalo zle a musel místo dočasně opustit, což mě těšilo mnohonásobně, protože víc než lijáku s bouřkou jsem se obávala, že mi dotyčný hodí šavli za krk.
Jeff Who Lives at Home /Jeff, který žije s mámou/, režie: Jay Duplass, Mark Duplass
Film od začátku výborný. Vtipné situace, svěží dialogy, zábavně vykreslený absurdistán, rozvíjející osudy několika postav. Jeff je „pitomec“, silně věřící na osud a hledající správnou cestu, protože dle osudové teorie do sebe má všechno zapadat. V podstatě excelentní téma pro nenáročnou komedii, tedy přesně film pro mě.
O to víc nechápu konec. Proč tvůrci odlehčené humoresce přišili naprosto nevhodné a za srdce rvoucí finále, které se k filmu hodí asi jako ruský kaviár do čínské restaurace. K čemu to?
Protože než se osud naplnil... Skvěle jsem se bavila, než „drama“ zabilo veškerou komediální zápletku. Možná kdyby tvůrci pointu chytili za jiný konec a vdechli jí punc komedie... Kdyby, kdyby, kdyby.
draace
Ale nepršelo. A nezvracelo se, za naše límce.
A sentimentální to bylo (poslední projekce, nikoliv finále filmu). A Frost by měl přestat číst diary a začít naopak makat:-)
