Realita je... všelijaká:-)

Ženo moje milovaná...
Děs běs, včera večer.
Jako kdybys to viděla...
Jdu pro bílého a jasné znamení z nebe - bouřilo. Ale šlo to na Plzeň, takže ho vezmu do stáje a jdu honem posbírat seno, že ho schovám pod střechu.
(samozřejmě nezapršelo, takže akce seno byla úplně zbytečná)
A tak že půjdeme na louky, zacválat, aby zvládl na military těch 1.500m v pohodě i ve vyšším tempu, a že uvidíme, jestli přijde bouřka.
A vona nepřišla, takže jsem místo do kopce zatočila k dostihovce... a že když tam někdo bude, zeptám se, jestli můžu na dráhu, zacválat.
A on přesně věděl. Chápeš... po šesti letech vyleze z lesa a přesně ví. A choval se jako totální, ale ultra totální kretén bez mozku, který sám nevěděl, jestli jít dopředu nebo dozadu, a který buď caploval, nebo couval, takže jenom dojet k baráku bylo takové tik-tak, že i Zrzek by se mohl učit.
A seděl tam Pepča Bartoš ještě s někým, tak se ptám, jestli tam mají šéfa, a kretén bílej mezitím zoral půl cesty, tak se mě Pepča ptal, co to mám za draka.
Jak já jsem se styděla... a nemohla jsem ho zmlátit, protože kdybych mu jednu ubalila, okamžitě by měl tmu a to už bych asi ani nestihla říct "nashledanou a ahoj", takže jsem jen seděla a "pšššššt"... a on furt vytrhával otěž, ale tak surově...
Samozřejmě podpínací řemínek jsem neměla, jak jinak.
A jestli mu můžu ukázat skoky, a že prý jasně, není problém. Kráva... jak jsem stará, tak jsem blbá... pět minut čistého času, než jsem ho vůbec dotlačila ke dráze, protože on tam samozřejmě nechtěl, protože tam NIKDY přece nebyl...

Bože, jak já se styděla:-(

A jako termín "ukázat skoky" byl naprosto přesný, protože jsme všechny viděli opravdu z dálky, protože tam žrala Finy i tráva pod kopytama, a když jsem pochopila, že tohle prostě vůbec ani omylem, tak teprve nastala krize, protože jsem musela otočit řízení směrem DOMŮ.
Normálně jsem byla připravená ho v momentě, kdy by natvrdo odskočil, nasměrovat na ten největší skok, který tam mají... Ale držela jsem. A pak jsem viděla, že od Vladaře přijíždí pan Váňa, takže jsem musela zatnout zuby a stihnout ho, což byl boj o přežití... A hned, jak to šlo, jsem seskočila, protože jinak bych asi vyřídila velké prd.
Fin ho málem zašlapal... Prostě strašná, ale strašná VOSTUDA, a jak vyváděl, normálně z něho proudem tekla voda, to jsem v životě neviděla, aby kůň byl TAKHLE splavenej, takže jsem ještě vypadala, že jsem ho hnala pod bičem... No strašné.
Tak jako říkám si, že to mohlo být horší, že jsem tam třeba mohla nedobrovolně vystoupit...
A jako když si uvědomím, že jsem chtěla vzít holky právě k Váňům skákat, když teď máme vyplavenou jízdárnu a přírodní skoky jsou zarostlé trávou... Jímá mě hrůza, co by se dělo, než bychom tam vůbec dojeli.
Pokud bychom tam vůbec dojeli, protože mi něco našeptává, že nejspíš nedojeli...

:D :D :D :D :D :D :D :D
Takovej Zrziho "průměrnej den" ... ale přesně, úplně PŘESNĚ vím, co myslíš, nemusíš ani popisovat:D

A ten můj kripl, když se mu dostaví rauš těsně před "vypínám a jdu nás oba zabít skokem do první zdi nebo stromu, co se nám připlete do cesty", dělá takový zvláštní skoky, jakoby cval na místě, strašlivě u toho dupe a ryje, že drny lítaj, a jakoby cválá, ale neposouvá se u toho dopředu, prostě jen skáče jako houpací koník na přední ...na zadní (a z toho když je to na zadní, tak je to s takovým JEBNUTÍM, že fakt pod sebou hloubí díry). A teď ty vole čekáš...nevíš... zabalí to... nebo odcouve? A on se furt houpe, a ty furt nevíš. Tak zkusíš jemně (aby se nenasral ještě víc) pobídnout dopředu. Z koně vyjde zvuk, jaký vycházel ze lví klece od Gladiátorů... Chvíli ustrne všechno, i ptáci přestanou zpívat.... on se na moment zarazí.... no a pak začne zase skákat, stejně jako předtím. Zase to není ani dopředu, ani dozadu, kůň prostě staticky skáče na místě, jako na celém světě nejvíc největší kretén. Tak zase čekáš ... (slovy klasika - minuty zdají se být jako hodiny), a teď si říkáš, že by bylo možná dobrý zkusit pobídnout RAZANTNĚJI (bo na tý cestě prostě nechceš zůstat do setmění, a ty jeho pohyby fakt nahánějí NEVYZPYTATELNOU HRŮZU) 
No a většinou to skončí kopancem do žeber ("přestaň si ze mě dělat prdel, hajzle rozmazlená") ... načež následuje ublížená lamcáda dopředu (přesně to, při čem člověku v lepším případě za krkem jen křupne, v horším případě pocítí za zátylkem zadní rozsochu). A pak klasický třista z místa odskok...  

***

Tohle asi další komentář nepotřebuje:-)