Asi bych měla něco málo napsat, ne jen vkládat fotky.
I když fotky mají občas mnohem obsáhlejší vypovídací hodnotu než slova (viz růžové téma…:-)
Navíc psát pořád jen o koních asi radši ne, protože tenhle týden koní plný byl. Přestěhovali jsme je na zimní pastvinu, takže když chceme jít jezdit, máme je pouze 400m od stáje, nikoliv 1.200m (což se chodí v obou případech pěšky a do kopce/z kopce). Pro mě to znamenalo dvoudennní pendlování mezi dvěma pastvinami a také rozcvičky s kosou, protože nechat pleveli ještě týden by znamenalo riskovat, že mu zdřevnatí stonky. A to se hodně blbě seká.
Plus příhoda s jablky. V rámci konečné prohlídky pastviny u bažantnice, kdy jsem obešla každý metr ohrady a zajistila a zkontrolovala i nekontrolované, jsem se jala udělat dobrý skutek, a že koním přinesu jablka, protože letňáků jsou letos mraky, doslova žluté pole. Do batohu jsem naskládala deset kilo pěkných neobouchaných a hurá do stáje, naštěstí z kopce, protože co si budeme povídat, do kopce bych se na ně s nákladem vykašlala. Ale i ten kilometr a něco byl znát, zatížená ramena protestovala, a naprosto nejvíc nej bylo, když jsem spokojeně otevřela dveře stáje a do očí mě praštila bedna hned naproti, plná čeho jiného než letňáků.
Evidentně nejsme jediní, komu se urodilo moc.
Ale tak koně si rochní. Akorát by měl někdo koupit vápník, protože tohle v limitu „trošku denně“ sežrat nestíhají:-)
Jinak jsem právě teď dnešní příspěvek málem zakončila větou „s pozdravem, Váš chudáček koníček“.
Evidentně je něco špatně, když se mi pracovní derformace kříží s koňoschízou!
draace
Ale jinak jsem úplně normálně.
A pokud sebou trhám ze spaní, tak nejspíš zrovna kosím metr osmdesát vysoký plevel!