Tak jsem se coby příslovečné malé děcko těšila, že konečně uvidím Olympiádu na plazmě.
Dokonce letní Olympiádu!
Protože co si budeme namlouvat, letní Olympiády jsou malinkatej problém, právě proto, že jsou letní, protože v létě prostě není na sledování televize čas (na rozdíl od zimních dlouhých večerů).
Z letních Olympiád jsem toho popravdě nikdy moc neviděla, maximálně tak fotky. Z koní asi jen Jaroslava Hatlu, v rámci cca hodinového přenosu crossu v Sydney (tehdy urval ve všestrannosti naprosto nečekané 25. místo), jinak nic. Sliby chyby, čas jsem zmanipulovat nedokázala.
I proto jsem se na letošní přenosy nebývale těšila, neboť některé se naprosto fantasticky kryly s mými karlovarskými pobyty, a co mě hodně potěšilo, byl perfekcionisticky vypsaný program všechno koňského, co mělo na televizních obrazovkách běžet.
Akorát že výraz „mělo“ je bohužel pravdivý, protože všechno samozřejmě nakonec bylo jinak. Místo koní se v prostorách plazmy skákalo na trampolíně a běhalo v ulicích Londýna a kromě necelé hodinky crossu jsem si hajtry ve vytouženém rozlišení neužila. A přitom zrovna parkury mě zajímaly, přece jen už je to jiné kafe, po letech...
draace
Ještěže máme internet.
Protože překážky se londýnským fakt povedly.
A to ještě nebylo finále jednotlivců, které nejspíš tradičně uvidím až ze záznamu, a to v pidi okýnku monitoru:-)
