Dokonalé!
Naprosto dokonale jsem se přemístila takříkajíc v slzách, že z olympijského finále parkuru uvidím pouze první hodinu, abych nazítří v sedm ráno pustila plazmu s toužebným „co kdyby!“
A ono fakt že jo.
Opravdu dávali záznam parkuru, takže jsem viděla rozeskakování, a jelikož jsem netušila, kdo vyhrál, měla jsem to fantasticky emotivní. A o nic méně parádní byla odpolední drezura, tentokrát vysílaná live, a to i když prvním ksichtem, kterým ČT4 zahájila vysílání, byla zrovna fuj-Holanďanka Anky.
Rozpitvávat směr moderní drezury zde nebudu, zaprvé nejsem dostatečně znalá a zadruhé sem chodí číst hlavně laici. Nicméně fakt, že silou zarolovaného koně rozeznal i absolutní teoretik (Frost), svědčí o skutečnosti, že holandská rollkur prasata by se měla konečně vzpamatovat, a když už ne oni, tak celá slavná mezinárodní jezdecká federace. Protože hodnotit by se měl projev celého koně, tedy včetně krku a hlavy, a ne že stříbro sebere jezdkyně zvířete zalomeného v týle tak ohavně, že bych si klidně i uplivla, nebýt v cizím bytě.
A moc se mi líbila hudba v úloze Carl Hestera, díky které jsem zbytek dne strávila pročesáváním youtube.com, ve snaze zjistit, z jakého filmu kousek byl. Jasný důkaz, že i po minimálně patnácti letech emoce funguje; jen si ještě spontánně vzpomenout, z čeho pramenily.
Olympijským vítězům v obou soutěžích náleží obrovská gratulace, protože to bylo dech beroucí fantastické drama. A třeba se znovu dočkáme i českých barev, v jezdeckých sportech. Kéž by!
draace
Píšu to nerada, ale televize mi asi bude kapku chybět.
Prostě sport je parádní záležitost, i coby kulisa. A sledování Báry Špotákové ve dvou v posteli nemělo tuplem chybu!:-)
Foto: zdroj net (online přenos)