Pocity ze dneška jsou lehce smíšené, přestože převládá uspokojení, paradoxně zapříčiněné vnitřní blažeností z kondice, nikoliv z výsledků. Protože co si budeme namlouvat, v obou případech to mohlo být o chlup lepší, aneb obligátní chybky lidského faktoru.
Nicméně úkol splněn byl, konečně jsem tamější kurz absolvovala bez vybočení, a to v obou soutěžích, a že ani jedna z nich nebyla procházka růžovou zahradou. V první strašila pevná a Finy žeroucí úzká šestka, nad kterou mi bílej ukázkově zabrejkoval, ve druhé mě málem sejmula sedmička, kdy pan kůň naprosto nepochopitelně hodlal přeskočit obří balík místo o polovinu menší alternativu, a přestože se mi ho podařilo relativně nasměrovat, o větší balík jsme škrtli a chyběl příslovečný centimetr, aby mě ze sedla doslova sejmul.
A vejít se do desítky, což byl skok „ jedna jediná orámovaná malá pneumatika“, vyžadovalo extrémně precizní soustředění, protože trefit se v rychlosti 450 na něco tak uzoučkého jsem samozřejmě natrénované neměla.
Co hodnotím velmi pozitivně, je kondice obou koní. Prostě paráda! Úžasný pocit mít plné ruce od začátku do konce, s možností to v cíli ještě rozbalit, i když riziko ukopnutí poslední překážky hrozilo. Ale emočně neskutečný zážitek, přestože do první soutěže jsme nastupovali bez důkladnějšího opracování, zaviněné nehodou prvního dopravce; náhradník nás s dvouhodinovým zpožděním přivezl přesně do prohlídky kurzu, po níž hned následovala soutěž, a na výkonu se stres a panika bohužel projevily. V podstatě jsem byla vyplivaná dřív, než jsem usedla na koně, protože první kurz měřil cca kilometr a v našem případě bylo nutné z časových důvodů ho doslova proklusat, z kopce do kopce, zleva doprava, smrt v očích a jazyk na vestě, naběhala jsem toho víc než pan kůň.
Takže vhozená rukavice, což je všestrannost stupně Z, přetrvává. Cross bude měřit necelé dva kilometry (pro bílého žádný problém i v předepsaném tempu 450), překážky vesměs znám, i když nově vybudovaný ovčín a ještě jedna bokem nenápadně ukrytá balíková hrůza ve mně lehké obavy vzbuzují. Ono stejně všechno bude záviset na drezuře, protože přiježďujeme na oválu a rovné stěny a rohy koním oživíme tradičně poslední týden před závody (ťuk, ťuk, ťuk - jízdárna je momentálně suchá).
A hlavně sehnat dopravu, protože sobota se blíží a ohledně auta jsme na suchu. Uvidíme.
draace
Ovšem nejvíc mě potěšila trenérčina pochvala udělená Ivě.
Tohle je sakra motivačka!
