Popravdě nevím, kolikrát jsem o něm v diary psala, ale minimálně dvakrát to bylo.
Miluji ten film a milovat ho nepřestanu, protože je nadčasový a do poslední minuty absolutně dokonalý, na čemž se (stejně jako v případě LOTR) významně podílí excelentní soundtrack.
Ale já to říkám pořád, že hudba dělá film. A že střídání fádních klišé melodií je vopruz, protože pod kůži se člověku zaryje skutečný originál, a pokud je vybočující ze zažitých smyčců, tak tuplem.
Vůbec poprvé jsem ho viděla v kině, v roce 1985. Coby dítko jsem se regulérně bála, ani jsem nedýchala. A dnes historicky poprvé jsem ho zažila v angličtině, takže bez "Ty už odcházíš?" pana Eduarda Cupáka. A byť se ukázalo, že pár nepřesností český dabing nevědomky vyrobil, stejně musím smeknout příslovečný klobouk, protože podívaná je to fantastická v obou případech.
Trošku mě žere, že jsme projekci neuskutečnili na plazmě, ale slib je slib, a sliby se mají plnit nejen o Vánocích.
NeverEnding story rulezzz!