Tak nakonec spokojenost.
Dopravu jsme sehnali a ve čtvrtek půl dne lilo jako z konve, což bylo přesně to, co jsme pro účast na trávě potřebovali.
A co mě extrémně potěšilo, byla souhra náhod týkající se wellfare našich dvou koní, protože co si budeme povídat, tropické vedro a dusno bez jediného mráčku na obloze není zrovna optimální počasí pro jednodenní všestrannost. A tak mi malý stromový plácek mezi dvěma výběhy a jízdárnou udělal nesmírnou radost, protože během přestávek byli koně zaparkovaní ve stínu, v přítomnosti klidných koní za plotem a hlavně se mohli těch X hodin čekání popásat, což nemělo chybu. Bude to znít praštěně, ale ze skutečnosti, že nejsou o hladu a nepraží na ně, jsem měla pomalu větší radost, než z mašlí:-)
A mašle jsme přivezli, dokonce dvě. Svým způsobem větší ovace patří Ivě, přestože jela nižší soutěž, protože na koni s HS měla podmínky podstatně těžší. A nebýt extrémního mlácení hlavou během drezurní zkoušky, mohla být ještě lepší než čtvrtá, protože parkur a cross zvládli s Amíkem bezchybně.
V mém případě jedno oko pláče a druhé se směje. Protože drezuře jsem tentokrát dala víc energie než kdy předtím, aby výsledek byl nejžalostnější, který jsme kdy s Finem vyrobili. Zbytečný risk, když jsem usoudila, že coby první startující v mé kategorii přijdu do obdélníku o pět minut dřív a opracuji si, aby se bílej rozkoukal a nemusel řešit, co ho kde sežere. Bohužel sbor rozhodčích stanovenou pauzu skutečně dodržel, a protože jít zpátky na opracoviště (3 minuty přes silnici) a pak zase zpátky k obdélníku nemělo smysl, musela jsem čekat a dovnitř mě pustili až půl minuty před zahájením soutěže. Bílej zvedl krk, v rámci osobní prevence se rozhlédl a v této pozici již zůstal, takže moje marné snažení dostat ho aspoň trošku na kolmici bylo absolutně beznadějné. Až by člověk brečel, vzteky.
Rozčarování z drezury bylo umocněné únavou dní minulých, a hlavně na opracovišti cosi brutálně žralo Finy, takže z něho se mnou málem utekl a že tam nebude, tak jsem ho rovnou nasměrovala do parkuru, a děj se vůle boží. A parkur si de facto oddřel on sám, a nutno přiznat, že i přes mé dva (nebo tři?) spací manévry si s ním poradil pěkně, byť jsme každý byli myšlenkami někde jinde.
Pauza na oběd byla dlouhá. Iva ve své kategorii startovala poslední a já v mé první, takže jsme sedlaly až odpoledne, a znovu se potvrdilo, že jestli je v něčem můj kůň excelentní, tak v crossu. Pravdou je, že některé překážky jsem si prohlédla z uctivé vzdálenosti, a zhruba jsem tušila, kde nastanou krize...:-) Plus veselá historka u schodů, kdy se jeden úsek jede přes opracoviště, a kde přímo na trati schován před zraky rozhodčích parkoval Amík s Kačkou, pár metrů před překážkou, u které byl doskok o metr hlubší, takže si jistě dovedete představit, jak „nadšeně“ Fin Amíka míjel a záhy opouštěl.
Ale dokončili jsme. Mám za sebou skoky, u kterých bych si před rokem ťukala na čelo (na trakén jsem najela rychlostí 500, aby kůň nestihl zjistit, že pod tou metrovou kládou je brutální díra), stejně jako smekám před schopnostmi svého bílého oře.
Tohle on prostě umí. Ve velké rychlosti a na velkém prostoru. Ještě zapracovat na obratech v trávě, protože když se skákaly balíky z kopce a točilo na ovčín, cítila jsem, že není úplně jistý, ale zvládl to. A co hlavně, v cíli nešel zabrzdit a vůbec vypadal, že by si tuhle disciplínu dal ještě jednou, protože když jsem ho přestala chlácholit a tišit a poplácávat, jak je strašně hodnej, a chytla jsem otěž, hned naskočil a hekticky hledal, co budeme skákat teď.
Výsledné druhé místo mě šokovalo, než mi Iva vylíčila, že kromě vítězky zbytek sesbíral chyby v crossu. A vlastně bych měla být za katastrofickou drezuru ráda, protože jinak by mě to lákalo zkusit vyšší level, což je třídenní oficiální verze stejného stupně.
Ještěže na to nemám peníze:D
draace
Samozřejmě nezapomenu poděkovat týmu: Jítě, Kačce a Frostovi (za odvahu:-)
A historicky poprvé jsme nevezli domů vodu! Voda je častým zdrojem vtipů („Dnes povezeme tam a zpátky deset, nebo patnáct litrů?“), takže jsem se konečně dočkala chvíle, kdy voda byla spotřebována. A dokonce se napil i můj kůň!:-)
