Tak jedeme do Plzně.
Tedy doufám, že pojedeme do Plzně, protože akci "omlouváme se, ale uvařili jsme auto, takže pro vás nepřijedeme" už letos máme za sebou také.
Co je na Plzni tak zajímavého?
Kromě startujících šedesáti koní v každé soutěži?
V podstatě nic. Kromě faktu, že mají obří kolbiště, takže mě od samého počátku mé parkurové kariéry láká k vyzkoušení. Jak se asi bílému bude skákat v takovém prostoru?
A jak se asi bude bílému skákat po týdenním oddechu?
A to je ještě zapeklitější otázka. Přece jen, na závodech jsme byli minulé dva víkendy, což je nevýhoda především ve faktu, že pokud se jezdí takhle často závodit, kůň v týdnu pracuje lehce, aby nebyl unavený (aby závody byly v týdnu jeho jediná těžší práce). A tenhle týden byl bílý projektil pod sedlem pouze dvakrát, přičemž si ve středu odcoural patnáct minut pod dítětem a včera jsme akorát uvolnili a čtyřikrát skočili.
A co z toho vyplývá?
Že je plný energie, a to až moc. Aby třeba neměl nutkání mi parkury obohatit kreativními vystoupení "a hurá, budu vyhazovat"...
Děj se, co se má stát. Sportu zdar!
draace
Ale ještě furt to můžu odpískat a jet s Frostem do Prahy.
Do kina, protože Temný rytíř II čeká!