Dost ujeté, oslavovat narození někoho, kdo už umřel. Ale prostě datum z hlavy nevytlačíte, pokaždé vás to praští, po těch dvaceti a něco letech nic výjimečného.
I když, k jisté změně došlo. Až teď, s řádným odstupem času, jsem teprve schopna vnímat jeho perfekcionismus a kreativitu. Genialitu skrytou v písních, videoklipech i show, kde každé napohled banální gesto má svůj význam. Nedivím se, že jsme coby puberťačky byly kvůli němu schopné všeličeho... A je mi nesmírně líto, že už netvoří, že už nezraje jako víno.
draace
...
...
Tanec jako sen
Vědomí se projevuje prostřednictvím tvoření.
Svět, v němž žijeme, je tancem tvůrce. Tanečníci přicházejí a mizí v okamžiku, ale tanec žije dál. Mnohokrát jsem při tanci pocítil dotek něčeho posvátného. V těchto chvilkách se mi zdá, že se můj duch vznáší a spojuje se v jedno se vším, co existuje. Stávám se hvězdami i měsícem. Stává se milovníkem i milovaným. Stávám se vítězem i poraženým. Stávám se pánem i otrokem. Stávám se pěvcem i písní. Stávám se mudrcem i moudrostí.
Pokračuji v tanci a pak je to věčný tanec tvoření. Tvůrce i výtvor splynou v jednou radost.
Pokračuji v tanci a tančím.......a tančím, až existuje jenom.........tanec.
MICHAEL JACKSON