Úryvek ze seznamovacího dialogu:
„A kde by stál, jak to máte s ustájením?“
„Byl by 24/7 na pastvině, v případě nouze (úraz apod.) stáj. Je zvyklý na ohradník?“
„Ano, elektriku v páskách zná.“
„Jak reaguje na kobyly, za plotem?“
„To bohužel nevím, tady za plotem kobyly nemá.“
„Ptám se kvůli sousedům, protože jim se koně občas pohybují mimo ohrady, tak abychom věděli, co od něho čekat v takové situaci.“
„A kdo by mu dělal společnost?“
„Dva valaši“.
„Aha... takže Amík s Finečkem?“
Inu, svět je malej a popularita ošidná. Zasmáli jsme se kolektivně (kecala bych, že se mi tohle stalo poprvé) a pokračovali v exkurzi, již ve veselém duchu, protože od téhle chvíle nemělo smysl cokoliv předstírat (třeba že jsme profi sportovní stáj plná mladých nadějných talentů).
Každopádně pocity z návštěvy hřejivé. Málokdy se z exkurze vracím uspokojená faktem, že stále existují lidé, kteří pečlivě řeší povrch, na kterém se s koněm pracuje, kterým záleží na každém krůčku mladého koně, kteří vás zahrnou vyčerpávajícími informace o každém jeho chlupu a kteří vědí o existenci působení vnitřní a vnější otěže a holeně, protože v tomhle směru jsou vzdělaní.
Jsou místa, kde je svět ještě v pořádku. Poslouchat výklad, který má hlavu a patu a pod který se můžu s chutí podepsat, bylo balzámem na duši. Paradoxně u poníků v útulných přírodních ubikacích, kde byste špičkové sportovní zázemí nenašli, přestože metody tréninku jsou doslova příkladné.
Nemusím asi popisovat, jak hodně se nám odtud nechtělo odjet, a nezbude než doufat, že naše návštěva nebyla poslední.
draace
Prostě prima strávené odpoledne.
A ještě kontakt: http://www.alpin-horse.info/
