Inu, podařilo se. Za pět minut dvanáct stihnout IMAX (viz včerejší příspěvek) a něco mi napovídá, že libovější podívanou mohu letos očekávat už jen u Hobita, který teprve do kin vtrhne.
Ale zpátky k Batmanovi. Nechť mi Tim Burton odpustí, ale volit v případě kina mezi ním a Christopherem Nolanem, vítězně z duelu vzejde druhý zmiňovaný. Protože ať už bylo završení trilogie jakkoliv chaotické (změť postav) a v případě prvního a třetího dílu lehce sklouzávající do osvědčeného filmového klišé, já se coby divák „nažrala“ do sytosti. A u trojky tuplem, protože natočit některé sekvence pro IMAX, vyzdvihlo pojem „epická podívaná“ do rozměrů, u kterých se mi tajil dech nadšením.
Bavilo mě to. Neskutečně moc. A to jsem před začátkem filmu byla velmi skeptická, protože není nic horšího, než se těšit na film a dostat se do situace, kdy je poslední šance jej vidět po vyčerpávajícím dni a ztíženém cestování do Prahy. Takže s sebou Red Bull, Speed8, sladkosti a odhodlání, že prostě únavě nedám příležitost mi podívanou zkazit.
Nic z toho nebylo třeba, spát se mi nechtělo ani vteřinu. Film začíná úderně a počáteční zjištění, že titulky je třeba vyhledávat rozhlížením se (takže na nedabované filmy v IMAX raději dozadu:-), mi dobrodružství umocnilo, protože požitek z obrovského plátna a svižného děje byl doslova pompézní.
I přes fakt, že já bych v případě IMAX byla uchvácená i pasoucí krávou (nadneseně vyjádřeno).
Režisér Nolan odvedl opět skvělou práci, z technického hlediska dokonalou. Dějově film lehce pokulhává za druhým dílem, který byl z hlediska zvratů a dechberoucí věrohodnosti o level výš, ale i přes nutnost ságu vrátit z civilu do komiksu neztrácí dech. Jestli mě něco na trilogii extrémně baví, tak hudební doprovod Hanse Zimmera, protože to on dodal nolanovské atmosféře jedinečnost, a precizní práci v akčních scénách nejspíš není nutné vychvalovat. Nenudila jsem se, hltala jsem to od začátku do konce, protože po technické stránce filmu opravdu není co vytknout.
Stejně tak jsem věřila, že nejnovější představitel zla bude slabým odvarem Jokera. I přes fakt, že Joker z druhého dílu zůstane nepřekonán, byl Bane velmi důstojným nástupcem, překvapivě věrohodným a ještě překvapivěji děsivým, byť jiným způsobem než Joker. Baneovy souboje s Batmanem vlily třetímu dílu pro diváky neznámý rozměr (sílící beznaděj), a jediné, co bych tvůrcům maličko vytknula, byla ona pomyslná třešnička na dortu „a tohle jste nečekali, co?“, protože mně od začátku bylo jasné, že na postavě Mirandy „něco“ nesedí, i že nejspíš odvádí pozornost.
Stejně tak beru v potaz, že velký rozpočet přináší nutnost přilákat nejširší okruh diváků, i když Nolanova na city brnkající klišé mi nevadí, stejně jako propojovací scény, u kterých lehce zaklimbal Frost. Narvat do trojky mrtvé či poražené hrdiny předešlých dílů mi přijde morálně v pořádku (příděl pro fanoušky) a pokládat si donekonečna otázku, jaká by třetí část byla neumřít předčasně Heath Leger, už opravdu nemá smysl, protože odpověď zní „zcela určitě vynikající“. Protože třetí Nolanův Batman opravdu vynikající je a sérii uzavírá naprosto důstojně.
Film jsem si užila a prožila. Z kina jsem odcházela nabitá a natěšená, pomalu se mi chtělo tokat spokojeností. A na samý závěr mi nezbude než poděkovat dceři, že pouze a jen díky ní jsem si jednoho krásného večera pustila Temného rytíře, abych zůstala přikována úžasem. A ať už jsou první a třetí díl jakékoliv, dvojka je absolutorium žánru a vůbec by nebylo od věci, kdyby multiplexy ukázaly vlídnou tvář a švihly celonoční projekci trilogie.
Uvidíme:-)
draace
Během filmu jsem polemizovala, jestli se mi to jen zdá, že Joseph Gordon-Levitt (Blake) je podobný Heath Legerovi...
A moc se mi líbila Selina (Anne Hathway). Je NÁDHERNÁ!
