O svém rozjímání na okušení vyšší ligy jsem již psala, stejně jako jsem psala, že to s radostí ponechám příštímu roku (byť jsem byla cíleně hecována k rozmýšlení).
A dobře jsem udělala! Protože najet bytelnou 120cm vysokou ZEĎ už by bylo lehce na můj rámec sebezáchovy:D
Takže premiéru ve vyšší lize absolvovala pouze Iva (a vysloužila si obrovské gratulace), zatímco já zůstala ve svých dvou kategoriích, s cílem v první se umístit a druhou přeskákat pokud možno čistě, protože konkurence byla nadupaná (do rozeskakování postoupilo asi 11 dvojic).
A v první soutěži jsem se fakt svezla. Už dlouho se mi tak skvěle neskákalo! (Nikdy bych nevěřila, že někdy něco takového já napíšu:) Přitom na opracovišti bílej viditelně trpěl, protože ho hned při vstupním krokování šeredně kousla cizí kobyla a v přecpaném prostoru nebylo možné si zaskákat, protože do houfu koní se jít bál (aby ho zase nějaký nepokousal). A když už se konečně uvolnilo místo, prošel se mi před oxerem kůň a já musela uměle vybočit a ještě slíznout pohoršený názor od blba, kvůli jehož svěřenci jsem harakiri spáchala.
Ale tak podařilo se. Podařilo se dvakrát si na oprácku skočit, dokonce i obcválat, a co mi udělalo radost, konečně se trefit do limitu soutěže. Protože s výjimkou předloňské, kdy intenzivně pršelo a já v kurzu lehce zabloudila, jsem pokaždé byla minimálně o šest vteřin rychlejší než limit, takže letos jsem si dala tu práci a cválala nejen poctivé obloučky, ale i tempo 350. Pravdou je, že na konci se mi bílej trošku utrhnul a nasadil turbo, takže jsme o 0,01 vteřiny skončili čtvrtí, ale to na mé radosti už nic nemohlo zkazit. Prostě super:-)
Asi mě baví sbírat modré mašle, protože jestli správně počítám, tahle je letos čtvrtá (což jsou čtyři o chlup vyhrané Milky:)
Před druhou soutěží jsem bílého skákat nenutila, protože přeplněné opracoviště neposkytovalo prostor ani ke cválání, a zde bych si velmi ráda zadržkovala, protože opravdu není fér, že vždy startuji až po první dvacítce koní. Chci také na čerstvě uhlazené a upravené kolbiště, místo do písku rozdupaného desítkami startujících!:-)
Za prohlídku parkuru bych zcela určitě obdržela jedničku, kdyby se ovšem prohlídka známkovala. Správně jsem odhalila lehce našikmo postavený oxer, i odvodila počet cvalových v distanci, a určila body, ve kterých já budu provádět obraty, aby počet cvalových v rovné linii byl co nejdelší. Za praktické provedení už bych ale zcela určitě jedničku nedostala, protože začátek jsem excelentně zbabrala. Proč byl oxer lehce šikmo? Abych ho debil já najela rovnou a aby to bílému nevyšlo, takže před odrazem akorát vzdechl a odpálil to z místa. Bohužel sebral nejen bidlo, ale i stojany, ozvalo se PRÁSK, a jak to celé spadlo, bílej se lekl a v panice mi chtěl odskočit, pokud možno z kolbiště pryč.
Asi není úplně normální v parkuru koni opakovat „promiiiiň“, a než se můj malý milý bílý drobeček zmátožil a přestal řešit, jestli ho náhodou i ty ostatní překážky nebudou chtít vyděsit k smrti, do cíle zbývaly poslední dva skoky. A až tam teprve nasadil turbo a ajfr a nadšení a hurá, jdeme do toho, akorát že pak už nic ke skákání nebylo.
Těžko se to popisuje, ale strašně si jeho výkonu cením. Že mě tam nenechal, protože po pádu dvojky se fest vylekal a vůbec bych mu neměla za zlé, kdyby to před dalším oxerem zapíchl a odmítl skočit. Právě o to víc mě těší, že se ode mě přesvědčit nechal a dokončili jsme kurz bez dalších chyb.
On je prostě bombarďák. A já ho žeru:-)
draace
Ještě jednou gratulace Ivě, protože jí se soutěže opravdu vyvedly.
A poděkování realizačnímu týmu, protože co si budeme namlouvat, bez nich to nejde:-)
