Sagara jsem coby dítko znala, protože zdobil zdi koně milujících malých holčiček. Vlastně byl prvním dostihovým koněm, kterého jsem měla na větším plakátě, a od maminky jsem věděla, že Velkou pardubickou ryzák s ponožkami a lysinkou vyhrál třikrát za sebou.
Sagar patřil mezi fenomény své doby. Stejně jako většina koní ze Sovětského svazu byl Sagar tvrdý a houževnatý srdcař, který soupeře doslova deklasoval, ale až v Československu, kde byl z role neúspěšného rovinového koně předělán na překážkového a stal se favoritem dřív, než vůbec ve Velké vyběhl. Ale ani jemu příslovečná štěstěna nepřála a Sagar v přípravném dostihu zchroml, takže o čtvrté prvenství (ano, zmíněný rekord čtyř nepřerušených vítězství) se nepokusil. Jeho stálý jezdec Pavel Liebich se s odchodem Sagara do důchodu vzdal dostihové kariéry v době, kdy mu k titulu žokeje chybělo jedno jediné vítězství.
Dlouhou dobu Sagar v roli žijící legendy zkrášloval prostory kladrubského hřebčína, než se po revoluci a následné restituci stal obětí režimu někdejšího ředitele kladrubského hřebčína Záliše, který jej doslova nechal utrápit (další velmi smutný konec fantastického dostihového koně).
A jak se Sagarem souvisí hunter?
Hunter v jedné Sagarově Velké figuroval, bohužel neslavně. V nabídce tří Sagarových Velkých se mi podařilo kliknout na tu prostřední, zcela náhodně, a při pohledu na Irskou lavici mi zatrnulo, v obraze jsem byla okamžitě. Nešťastníkem, jehož kůň se Irskou lavici pokusil PŘESKOČIT (což u dva metry vysokého pevného valu nelze), byl George Saunders, jedenašedesátiletý dobrodruh, který se svým honebním Pahangem přijeli do Pardubic „zkusit štěstí“. Pahang skutečně fenomenálním skokanem byl, protože Taxis přeletěl s absolutní jistotou, ale prasklý martingal jeho jezdci nemálo zavařil a vražedné tempo mezi Taxisem a Irskou lavicí bylo posledními metry, které narostlý hunter absolvoval.
George Saunderse karambol neodradil a v následujících letech se Velkou pardubickou pokusil zdolat znovu, v roli jezdce i trenéra. V prvním případě pro něj coby jezdce dostih skončil o jednu překážku dál než o rok předtím, ve druhém, kdy mu lékař start zakázal, z tribuny sledoval, jak klisna Torfa vysadila jezdce na malé vodě ještě před Taxisem, aby před zraky majitelky spáchala harakiri (bez jezdce skočila přímo do příkopu Taxisu a byla na místě mrtvá, rok 1989).
Od té doby se George Saunders o pokoření československého dostihu nepokoušel, ale byl to právě on, kdo na start socialistického mítinku přivedl další anglické dobrodruhy.
Pokud chcete shlédnout obě videa, berte prosím v potaz, že se jedná o původní Taxis. Zrovna v roce 1989 byl extrémně krutý, po pokusu jej absolvovat zahynuli dva účastníci (Torfa a Gajsan) a třetí obětí dostihu se stal onen bílý koník, který přišel do cíle poslední (Blacktorn) a který uhynul na následky vysílení o pár hodin později (angličtí majitelé podcenili náročnost Velké pardubické).
Zvláštní poděkování patří nadšenci, který tato vzácná videa na youtube. com vkládá. Nemám tušení, o koho jde, ale patří mu obrovské díky... Tohle se těžko vysvětluje:)