To je tak, když si naplánujete „filmový den“. Protože jak jinak využít možnosti, kdy ani jeden z nás nemusí do práce? Představa 24 hodin bez nutnosti opouštět byt byla naprosto úžasná (a klidně i zůstat v posteli, když na to přijde), a tak by mě vlastně nemělo překvapit, že se do svátečního odpoledne nacpaly hned dvě akce, naprosto geniálně časově navazují a nalézající se pár set metrů od sebe, protože pokud se chcete přemístit ze závodiště na hokej, stačí přejít most.
Ale proč sakra zrovna v den, kdy jsem se hodlala válet?
Nicméně osud obou akcí byl v rukou počasí, aneb když bude hodně hnusně, v posteli fakt zůstaneme, jenomže to by pro změnu EvaH. nesměla hodit echo, že podpořit karlovarské dostihy míří také. Tudíž jsem se vybavila na superchladné dešťové počasí elegantním kabátem a skoro zimními botami, aby v den D svítilo sluníčko a teploměr ukazoval skoro dvacet nad nulou (protože tetu Hálovic si já ujít nenechám).
Inu, mám těžký život. Aspoň jsem mohla poprvé v životě hlasitě konstatovat, že nemám co na sebe. Kolik mi sakra je, že se takhle nechám zblbnout lživou předpovědí počasí?
Návštěva dostihů se každopádně vydařila. Byť jsem silně koketovala s faktem vzít s sebou nějaké cajky a sehrát představení „jsem wrangler a pospíchám s věcmi“, abych nemusela platit vstupné, neučinila jsem tak, ve snaze velkomyslně podpořit dostihový sport v Karlových Varech. Netušící, že vstup je zdarma… Takže hned u vchodu vysmáto.
A došlo na sázky, samozřejmě. Na dva druhy sázek, aneb jeden tradiční (peněžní u pokladen) a druhý náš soukromý (pivo vs Milka), spočívající ve výběru koně, aneb komu přiběhne do cíle dřív, vyhrává. Bylo tudíž možné shrábnout výhru i v případě, že váš kůň přiběhne předposlední, zatímco soupeřův poslední, ale k této situaci kupodivu nedošlo. A jsem spokojená, protože jedinou Milku jsem prohrála v dostihu, který odstartovali dřív, než jsem nahlas usoudila, že tedy asi spíš čtyřku než dvojku, takže výhra automaticky připadla Frostovi, a pak jsem akorát sledovala, jak dvojka padá a čtyřka je v cíli o chlup dříve než Frostova šestka.
Nejdůležitější však bylo, že s dostihovou premiérou byl Frost spokojený. Ochutnal obě strany mince, co se týče sázení (peněžního:), protože víc než „že já nedal na tebe a nevsadil do druhého, místo do třetího místa“ je důležité „hlavně, že jsem neprohrál“, viděl sanitku na dráze i pád na zkušebním skoku, odposlouchal si příběhy ze zákulisí a názory „odbornic“, aneb kterak se vykopávky rozohnily, protože i EvaH. je ocejchovaná chodem dostihové stáje. Koneckonců debaty byly dostatečně vypovídající:“Ty vole, nic z toho neznám, znám akorát rodiče těch herek“ a „je tam takovej, co vypadá, jak kdyby přišel z pastviny“… „jo ten vodrbanej? Toho si pamatuju, ten běhal snad před sto lety…“ „Ale tak třeba dojde, po třech nedokončených dostizích je povinnost mu fandit…“
Došel. A dokonce za peníze, vešel se na tabuli. Takže zdravíme rodiny Scatera a Beccariho, díky kterým jsem také shrábla Milky, a těšíme se na příště, v případě dostihů.
S hokejem už to totiž tak slavné nebylo, protože sázku pivo vs Milka jsme změnili na „co gól v soupeřově bráně, to nutnost vypít panáka“. Pro Frosta požitek, pro mě peklo, protože z minulé prohry 5:2, kdy se konzumovala manželčina Hruška 2011, mě dodnes pálí žáha. A nepoučena jsem na sázku kývla, a když pak zelený průjem sázel do žlutočerné brány jednoho góla za druhým a pár minut před koncem zápasu byl stav 4:0, tušila jsem, že na karlovarském hokeji už mě nikdy nikdo neuvidí. Protože snížit stav na 4:2 v době, kdy už jsem byla zpruzená a otrávená v nejvyšších hodnotách, už požitek z akce nezachránilo a nechávalo mě to zcela chladnou, na rozdíl od nutkání profackovat smrada, který seděl přede mnou a choval se jako prase.
Můj vztah k zelené barvě je nejspíš v genechJ
draace
Všem děkuji, za super odpoledne.
Těšíme se na návštěvu Hálovic impéria. Měla bych začít zase řídit, asi…:D
