Že jsem odpůrce zimního času, skalní čtenáři již vědí, a doslova mě jímá hrůza z prognóz, že se znovu oroduje za zrušení času letního. (Zrušení letního času by mi zkrátilo sezónu minimálně o měsíc, po tmě venku s koňmi trénovat nelze.)
Ono jít nakrmit za tmy už znamená "problém", a kecy, že zimní čas je ten pravý a slunce že je v nejvyšším bodě a že v pravé poledne má být dvanáct hodin, mě nedojímají, protože tohle platí možná ve střední Evropě (země je totiž kulatá, takže s polohou slunce to až tak žhavé není). A ještě víc mě za srdce nechytají dojemné analýzy o škodlivosti letního času, protože i to je snůška bludů. V podstatě se dělíme na dvě skupiny, z nichž ta první letní čas opravdu potřebuje, protože je na světlu v odpoledních hodinách doslova závislá. Druhé skupině je šumák, v kolik se stmívá, protože jim vadí, že na jaře se spánek o hodinu zkrátí.
Což určitě příjemné není, takže nejrozumnějším kompromisem by bylo zrušit změny času a nechat celoročně čas letní. Žádné krácení spánku na jaře a my, kteří odpolední světlo potřebujeme, bychom tu cennou hodinu navíc měli.
Jenomže tento návrh pro změnu nehodlají rozdýchat zastánci "pravého" času, nezávisle na faktu, že "pravý" čas je naprosto irelevantní pojem, který navíc nepřináší žádné výhody. Letní čas byl zaveden z ekonomických důvodů, takže nevidím jediný smysl pro zachování času zimního (polední slunce ve třináct hodin je fakt tím posledním, co mou existenci pobuřuje).
Ale k pointě dnešního příspěvku, kterým mělo být "Když už tedy čas posunou na horší variantu, tak aspoň budu mít hodinu spánku k dobru". Prostě jedno jediné pozitivum, které změna z letního na zimní přináší! Jenomže to by kurvadrát nesmělo celou noc trapně sněžit, takže jsem místo spánku trnula, jestli ohrady vydrží a jestli koním nepromokly deky (letos jsme ještě neimpregnovali) a jestli Amíkovo seno nežere dolní stádo, protože to v rámci večeře vyhrabávalo listí ze závějí, když jsme večer od koní odcházeli.
A tak jsem od čtyř (od pěti letního času) hlídala, kdy bude svítat, abych hned po rozednění mohla popadnout uschlou deku a upalovat ke koním, obejít ohrady, znovu všude omést sníh a zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku.
A autobus do práce mi ujel o deset minut. Což se nakonec hodilo, protože Iva psala, že má horečku a s tou by měla odpolední sněhovou šichtu u koní velmi náročnou. Tak snad už ten bílý humus roztaje... sakra.
