Malej domeček.
Malej domeček je totiž ideálním kompromisem mezi "byt" a "dům", protože "byt" obnáší riziko sousedské (v případě hlasitějších filmových či hudebních projekcí), zatímco dům riziko nutné zvýšené péče (aneb jak prohlásila Moňa:"Když chci zatopit, otočím kohoutkem.")
Akorát že malej hobití domeček je plnej bordelu.
Oprava: malej domeček je zastřešená skládka. Zažila už jsem leccos, ale tohle je silný kalibr i pro mě. Dva napěchované kontejnery během prvního dopoledne jsou začátkem, protože kuchyň byla zahlcená vesměs kuchyňským smetím (odhadem několik stovek pet lahví, necelá stovka alkoholových flašek, obalů od krabicového vína a prázdných, poloprázdných a nebezpečného obsahu plných zavařovacích sklenic v novinách, vajglech a zbytcích potravin), zatímco "obývák" ukrýval převážně ošacení, skladované odhadem od šedesátých let, a to v množství, které by obléklo minimálně stovku bezdomovců.
Ale půda... Půda je smetiště, protože pokud chcete vidět podlahu, potřebujete bagr. Takže uzavíráme sázky, jestli je podlaha betonová či dřevěná, a jestli nás půda vůbec unese, protože bývalý majitel byl popelář a práci si viditelně nosil domů.
A něco mi našeptává, že o poklady nebude nouze. Bohužel o nechtěné, protože nacistické uniformy mezi nimi určitě nebudou.
Necháme se překvapit!
draace
Čest práci.
Snad ne navěky:D